Ráno jsem procházela mezi kapkami deště
a říkám si: „Tak a je to. Dnes je mi čtyřicet.“
Jen ne, prosím, žádné soustrastné pohledy.
Jakože už to mám za pár
a šup do nebe (nebo kde mne zrovna vezmou).
Gail Sheehyová, psycholožka doslova a do písmene posedlá zkoumáním DOSPĚLOSTI, o čtyřicátnících napsala:
„Dříve se čtyřicetiletí lidé v mých studiích cítili starší, než ve skutečnosti byli. Bylo to, jako by se ve čtyřiceti letech ZŘÍTILI z hrany útesu. Najednou jim neseděly žádné džíny. Na tanečním parketu vypadali hloupě. Už nebyli součástí mladé kultury.
Kultura kolem nich jim naznačovala, že střední věk
znamená ÚPADEK a odchod do zóny UMĚLÝCH CHRUPŮ…
V přesvědčení, že se jim čas krátí, dostávali lidé záchvaty PILNOSTI, nebo započali dlouhý REZIGNOVANÝ výdech.
Dnes ale nemusí ve čtyřiceti letech druhý poločas vůbec začít… Spíše až v padesáti. Nikdo si už nemůže být jistý, kde se ta JEHO polovina nachází…“
Každý okamžik našeho života má nějaký smysl. Každé období má své poselství, své specifické krize, kterými potřebujeme projít, abychom mohli bez obav pokračovat dál.
Nevím, jak to máte (budete mít) Vy.
Mně je dnes čtyřicet
a je mi krásně.
Začínám druhý poločas.
Stárnutí mám ráda. Přichází mi z něj klid.
Jako bych se blížila k rovnováze, ke svému středu, vnitřní harmonii. Jsem čím dál tím víc sama sebou. Taková jaká chci být.
Balancuji na své čáře života a držím si směr, který jsem si dala. Odchylky už nejsou tak silné, ale občas se mnou taky pořádně zamávají. V tom okamžiku vím, že je to jen dočasná záležitost a zase bude dobře.
Znám svůj směr. Zase to vyrovnám. Časem… Chce to čas.
Přichází klid a nadhled, taky POKORA.
Čím dál tím víc vím, že nic nevím. Že vlastně jen dost věcí tuším.
Svět se mi zmenšil a stal se přirozenou součástí vesmíru.
Rozplynuli se do sebe. Svět i vesmír.
Pamatuji si, jak jsem jako malá měla v určitém období panický strach z toho, co je kolem Země.
VESMÍR mi vždycky bral dech.
Předtím jsem cítila strach a nejistotu, teď se už jen kochám pohledem na hvězdy. Protože hvězdy se roztančí, když se na ně díváte… (to je citát z pohádky, Sára ví).
Jsem spokojená a přeji všem svým blízkým i vzdáleným,
aby byli taky – spokojení sami se sebou.
Takže VŠECHNO NEJLEPŠÍ I VÁM
k mým narozeninám,
Monika