Když máš VZTEK – tleskej, skákej, žvýkej

Právě jsem našla 7 tipů, co dělat, když se naštvu a chci se uklidnit.
Mám velmi, velmi silně rozvinutou představivost a tak jsem se chvíli smála jako blázen. Naštěstí jsem byla sama.

Představte si, že se rozčílíte (málokdy je u toho člověk sám, že?). Najednou začnete silně TLESKAT rukama o sebe, VYSKAKOVAT na místě do výšky a to až do úplného zadýchání. Tak co, smějete se?

Nebo:
– popadnete žvýkačku a začnete usilovně a viditelně přežvykovat
– vytvoříte co nejošklivější obličej, chvíli vydržíte, uvolníte obličejové svaly, a zopakujete?

Já vím, přeháním. Můžu se jít zklidnit třeba za strom…

Dýchání do břicha, mačkání prstů a vytvoření pozitivní kotvy jsou další techniky, o kterých se dočtete v tomto článku: http://psychologie.cz/jak-spravne-zurit/

Hezkou sobotu,
Monika Ambrožová

Připravte dřevo, přichází splín

A ještě k technice TADY a TEĎ. Už jsem o ní psala. A psát o ní budu stále a stále dokola, protože FUNGUJE. Pomáhá nám dostat se ze špatné nálady, z momentálního splínu, z pocitu „marnost nad marnost“, ze začarovaného kruhu…

Když je mi blbě, nevím kudy kam, mám za sebou nepříjemný konflikt, položím si jednoduchou otázku:

Co můžu udělat TADY A TEĎ, aby mi bylo líp?

Protože věřím na těsnotěsné spojení těla a duše (psychosomatiku), začnu u těla:

→ jdu se osprchovat (když to jde),
→ jdu si zaběhat,
→ jdu si zacvičit,
→ jdu umýt okna (skvělé využití nahromaděné negativní energie),
→ až budu mít příležitost, začnu třeba štípat dříví… takže připravte si polínka.

V této akutní fázi mi nepomáhá:

→ HÁDKA (následují pocity selhání)
→ ALKOHOL (oslabuje mi celé tělo, o mozku už ani nemluvím – a minimálně o den prodlužuje vzpomínku na nepříjemný zážitek)
→ TELEVIZE (stejně se v myšlenkách vracím k tomu, co mne vytočilo)
→ KAMARÁDKA (nebo jiná osoba, která je vytočená ze stejného důvodu a potřebuje si taky vylít srdce… teď prosím ne, teď brečím já)

A jestli jste se podívali na video s Tomášem Rektorem (viz můj příspěvek na FB), tak už víte, že kompenzačních mechanismů potřebujeme mít v zásobě více. Protože na různé splíny, pomáhají různé léky, různá pohlazení…

Štěstí začíná po 26 minutách

Dnes jsem se rozhodla zjistit, kdy nastane zlom a začnu mít potěšení z něčeho, do čeho se mi předtím „zatraceně“ nechtělo.

Věděla jsem, že si potřebuji zaběhat. Věděla jsem, že je o 15°C víc, než mám při běhání ráda. Ale, když bych to odkládala, hrozí nárůst o dalších 15°C.

Z pyžama jsem šla rovnou do sportovního, abych se nemusela po školce vracet domů. Mám už na vlastní kůži vyzkoušeno, že bych si to mohla ještě rozmyslet.

A taky je to jedna z doporučených technik time managementu – neutápět se v tom, jak moc se mi nechce a prostě začít… např. pustit se do odpovídání na nepříjemný e-mail, zpracování daňového přiznání, obalování řízků … nemám ráda, když se mi lpí strouhanka na prsty.

Na telefonu jsem si zapnula ENDOMONDO (má oblíbená běhací aplikace) a vyběhla.

Bylo Hnusné Horoucí HORKO. Řekla jsem si, že je čas použít jinou techniku: zapomenout na hooodně vzdálený cíl a soustředit se na tady a teď. To mne zachránilo. Nutkání vrátit se domů bylo … no řekněme: intenzivní.

A pak to přišlo. Vlastě nutkání odešlo a přišel pocit spokojenosti. Z toho, že jsem vyběhla a vydržela, že ještě běžím a že mně to začíná bavit. Podívala jsem se na hodinky a bylo to právě 26 minut od okamžiku, kdy jsem spustila stopky.

A JEŠTĚ TRVÁ…
i když už připravuji podklady pro akreditaci, což zrovna není má oblíbená činnost.

Takže poučení pro mne:
→ technika obout a vyběhnout = funguje
→ technika soustředit se na TADY a TEĎ = funguje
→ potřebuji jen začít, vydržet 26 minut a je to!