Duše patří k člověku stejně jako tělo. Potřebuje pravidelný a systematický „servis“ i v době, kdy nevykazuje žádné závady. Servis duše „není méně“, než servis těla.
Představte si…
Představte si, že koupíte do firmy stroj.
Přináší vám peníze.
Proto se rozhodnete,
že budete provádět čas od času servis,
aby stroj fungoval co nejdéle. A taky,
abyste nemuseli příliš brzy řešit nákup dalšího výrobního zařízení.
Servis provádíte pouze na místech, kam dosáhnete.
Hůře dostupná místa nečistíte.
Není na to čas, klid, ani peníze.
Když už cítíte, že by zanedbání nedostupných míst mohl být problém,
objednáte externí servisní firmu.
Dáte jim obecné zadání a stanovíte přesný čas,
dokdy mají servis vzdálených míst provést.
Údržbáři přicházejí. Spouštíte stopky.
Zvedáte bránu.
Mechanici vbíhají do různých zákoutí.
Opravují to, na co mají nářadí,
co hoří nejvíc.
Čas vypršel.
Poslední mechanik opouští vaši firmu.
Pár měsíců bude klid.
Budete mít pocit, že jste se postarali o celý stroj.
Příště, protože si nejste úplně jistí,
jestli údržba tmavých míst proběhla v pořádku,
zavoláte jinou servisní firmu.
⁎⁎⁎
Co jsem vypozorovala?
Pokud je vedení firmy přesvědčeno, že provádět pravidelnou a promyšlenou údržbu duše (své i zaměstnanců) má smysl, je potřebné a „normální“, budou k tomu takto pravděpodobně přistupovat všichni lidé ve firmě.