Author Archives: admin

Jak velký je váš lalok nářků?

Date
Posted by
Jak velký je váš lalok nářků?

Nad pravým okem ve výši spánku má každý z nás svůj „lalok nářků“. Je to místo, kde si mozek ukládá všechny negativní myšlenky. Ty, které si vytváříme i ty, které přicházejí samy. Pozitivní myšlenky míří do levého čelního laloku. Podle velikosti laloků můžeme odhalit, jestli jsme spíš optimisté nebo pesimisté.

Přes den naším mozkem proběhne 50 až 60 tisíc myšlenek. A protože jsme po svých předcích zdědili tzv. katastrofický mozek, většina z …nich je negativních. Naši předkové jej potřebovali pro přežití. Včas rozpoznat nebezpečí a uniknout. PROTO máme víc negativních myšlenek než pozitivních.

Proč říkám POZOR:

Myšlenky fungují jako přímý příkaz pro mozek. Černé myšlenky = černý výsledek. Znáte sebenaplňující se proroctví…

Pierre Franckh říká: „Pokud chceš vědět, jaké příkazy jsi svému mozku až do dnešního dne dával, jednoduše se podívej, v jakém světě nyní žiješ. Je výsledkem tvých dosavadních myšlenek.“

Osobně si nejsem jistá tou stoprocentní přímou úměrou, ale něco na tom asi bude.

Negativní postoj minimálně:

1) brzdí naši odvahu riskovat, zkusit udělat něco jiného, jinak, jinde s někým jiným
2) zvyšuje naši podezíravost… co kdyby…
3) omezuje schopnost vidět souvislosti. Jsme jako auto v noci. Vidíme jen tam, kam dosáhnou naše světla.

Co s tím?

Negativní myšlenky vznikají samy od sebe. Ty pozitivní si můžeme VYTVOŘIT.

Tak hurá na to!

Příjemně horký den,
Monika

Křižovatky bez semaforů

Date
Posted by
Křižovatky bez semaforů

Byla jsem dnes na ulici svědkem rozhovoru, spíš hádky bývalých manželů. Žena křičela na muže… u toho stály jejich děti. Byl to takový ten zvláštní křik, kdy TO co je za slovy, je o moc silnější a úplně vás pohltí. Možná to znáte – věty nedávají význam, ale STRACH toho, kdo křičí, by se dal nahmatat.

Byla to pěkná žena. Nemyslím ani tak vzhledově, ale něco mi říkalo, že je jindy prostě fajn, normální, dobrák. Nevím, jak to napsat. Předmětem sporu byly patrně alimenty. Neposlouchala jsem, přesto mi ta situace zůstala v hlavě.

Vnímala jsem spíš lidi kolem. Někteří zrychlili a klopili oči. Prodavačka v obchodě se posunula blíž ke dveřím, aby líp slyšela.

Co jim asi běželo hlavou?
Strach, že se taky někdy neovládnou a vybuchnou na veřejnosti?
Strach, že když se rozvedou, dopadnou stejně?

Nevím… z jejich pohledů jsem měla pocit, že tu ženu odsuzují. … Odvrací se od ní. Možná si říkali: „No jo hysterka…“.

S ODSOUZENÍM okolí se mí klienti setkávají často. Chtějí něco změnit a narazí. Upozorňuji, že pomáhám řešit pracovní konflikty, ale často se krize v práci odrazí velmi silně v soukromém životě. Je to jako domino, když postavíte kostky těsně vedle sebe a lehce do něj ťuknete – spustí se lavina.

Má práce je právě v těchto situacích lidi podržet a neodvrátit se. Podpořit je v tom, kam chtějí dojít. Povzbudit je, když se to napoprvé nepodaří. Ale neradím. Ukazuji možnosti. Rozhodnout se musí každý sám. A to je někdy i pro mne velmi těžká chvíle. Mlčet a nechat rozhodnout toho druhého. Je to jeho film, jeho hlavní role…

V podobných okamžicích si spolu s Václavem Kubínem povzdechnu, kéž by byl na křižovatkách života SEMAFOR.

Hezký večer, Monika

Když máš VZTEK – tleskej, skákej, žvýkej

Date
Posted by
Když máš VZTEK – tleskej, skákej, žvýkej

Právě jsem našla 7 tipů, co dělat, když se naštvu a chci se uklidnit.
Mám velmi, velmi silně rozvinutou představivost a tak jsem se chvíli smála jako blázen. Naštěstí jsem byla sama.

Představte si, že se rozčílíte (málokdy je u toho člověk sám, že?). Najednou začnete silně TLESKAT rukama o sebe, VYSKAKOVAT na místě do výšky a to až do úplného zadýchání. Tak co, smějete se?

Nebo:
– popadnete žvýkačku a začnete usilovně a viditelně přežvykovat
– vytvoříte co nejošklivější obličej, chvíli vydržíte, uvolníte obličejové svaly, a zopakujete?

Já vím, přeháním. Můžu se jít zklidnit třeba za strom…

Dýchání do břicha, mačkání prstů a vytvoření pozitivní kotvy jsou další techniky, o kterých se dočtete v tomto článku: http://psychologie.cz/jak-spravne-zurit/

Hezkou sobotu,
Monika Ambrožová

Připravte dřevo, přichází splín

Date
Posted by
Připravte dřevo, přichází splín

A ještě k technice TADY a TEĎ. Už jsem o ní psala. A psát o ní budu stále a stále dokola, protože FUNGUJE. Pomáhá nám dostat se ze špatné nálady, z momentálního splínu, z pocitu „marnost nad marnost“, ze začarovaného kruhu…

Když je mi blbě, nevím kudy kam, mám za sebou nepříjemný konflikt, položím si jednoduchou otázku:

Co můžu udělat TADY A TEĎ, aby mi bylo líp?

Protože věřím na těsnotěsné spojení těla a duše (psychosomatiku), začnu u těla:

→ jdu se osprchovat (když to jde),
→ jdu si zaběhat,
→ jdu si zacvičit,
→ jdu umýt okna (skvělé využití nahromaděné negativní energie),
→ až budu mít příležitost, začnu třeba štípat dříví… takže připravte si polínka.

V této akutní fázi mi nepomáhá:

→ HÁDKA (následují pocity selhání)
→ ALKOHOL (oslabuje mi celé tělo, o mozku už ani nemluvím – a minimálně o den prodlužuje vzpomínku na nepříjemný zážitek)
→ TELEVIZE (stejně se v myšlenkách vracím k tomu, co mne vytočilo)
→ KAMARÁDKA (nebo jiná osoba, která je vytočená ze stejného důvodu a potřebuje si taky vylít srdce… teď prosím ne, teď brečím já)

A jestli jste se podívali na video s Tomášem Rektorem (viz můj příspěvek na FB), tak už víte, že kompenzačních mechanismů potřebujeme mít v zásobě více. Protože na různé splíny, pomáhají různé léky, různá pohlazení…

Štěstí začíná po 26 minutách

Date
Posted by
Štěstí začíná po 26 minutách

Dnes jsem se rozhodla zjistit, kdy nastane zlom a začnu mít potěšení z něčeho, do čeho se mi předtím „zatraceně“ nechtělo.

Věděla jsem, že si potřebuji zaběhat. Věděla jsem, že je o 15°C víc, než mám při běhání ráda. Ale, když bych to odkládala, hrozí nárůst o dalších 15°C.

Z pyžama jsem šla rovnou do sportovního, abych se nemusela po školce vracet domů. Mám už na vlastní kůži vyzkoušeno, že bych si to mohla ještě rozmyslet.

A taky je to jedna z doporučených technik time managementu – neutápět se v tom, jak moc se mi nechce a prostě začít… např. pustit se do odpovídání na nepříjemný e-mail, zpracování daňového přiznání, obalování řízků … nemám ráda, když se mi lpí strouhanka na prsty.

Na telefonu jsem si zapnula ENDOMONDO (má oblíbená běhací aplikace) a vyběhla.

Bylo Hnusné Horoucí HORKO. Řekla jsem si, že je čas použít jinou techniku: zapomenout na hooodně vzdálený cíl a soustředit se na tady a teď. To mne zachránilo. Nutkání vrátit se domů bylo … no řekněme: intenzivní.

A pak to přišlo. Vlastě nutkání odešlo a přišel pocit spokojenosti. Z toho, že jsem vyběhla a vydržela, že ještě běžím a že mně to začíná bavit. Podívala jsem se na hodinky a bylo to právě 26 minut od okamžiku, kdy jsem spustila stopky.

A JEŠTĚ TRVÁ…
i když už připravuji podklady pro akreditaci, což zrovna není má oblíbená činnost.

Takže poučení pro mne:
→ technika obout a vyběhnout = funguje
→ technika soustředit se na TADY a TEĎ = funguje
→ potřebuji jen začít, vydržet 26 minut a je to!