Author Archives: admin

Workshop: Člověčina v práci

Date
Posted by
Workshop: Člověčina v práci

Tento workshop je určený pro ty, kteří chtějí žít i v práci a neoddělovat život od práce. Nechtějí potlačovat sebe sama ve vztahu ke kolegům, nadřízeným, klientům. Mají za sebou množství tréninků a školení. Ovládají teorii, a přesto jim to ke spokojenosti nestačí.

Protože:
cítí, že naučené techniky fungují jen do určité míry. Chtějí jít víc do hloubky, nacházet své vnitřní zdroje, být autentičtí. Chtějí cítit, že žijí i v práci a nepohybují se v režimu autopilota. Uvědomují si, že i v práci jsou situace, kdy nejsou sami sebou. Necítí se v takových situacích dobře, používají kompenzační mechanizmy a točí se v kruhu.

Lektorky: Monika Ambrožová (ČR), Adriana Bencová (SK)

Přínos workshopu
→ Prevence syndromu vyhoření
→ Sebemotivace
→ Radost z práce
→ Pocit vnitřní svobody
→ Tvořivá spolupráce
→ Schopnost budovat zdravé vztahy (otevřenost, důvěra)
→ Jak „BÝT sám za sebe“ jako zdroj, který nás posiluje
→ Schopnost dosahovat úspěchu, který přesahuje úspěch.

Osnova
Lidská bytost
Co znamená být sám sebou?
K čemu je to dobré?
Předpoklady být sám sebou
Člověčina v práci

Forma
Partnerský přístup lektorek a účastníků. Nejde o trénink, ani školení.
Workshop je postavený na přístupu „Zevnitř ven“. Soustředíme se ne nacházení vnitřních zdrojů, jednání v souladu se svými hodnotami, otevření se životu v práci – žiji, i když pracuji. Uvědomování si svých pocitů a činů. Otevření se sobě samému a životu v nás.

Trvání
1/2 den až 1 den (2x 1/2 den)

Místo
Prostor mimo pracoviště, v příjemném uvolněném prostředí. Atmosféra, která napomáhá tématu.

Počet osob v skupině
Max. 15 osob

Workshop objednávejte zde.

Kurz: RADOST DO FIREM

Date
Posted by
Kurz: RADOST DO FIREM

Chybí vám na pracovišti pozitivní energie? Potřebujete povzbudit tvořivost svých lidí? Přemýšlíte nad tím, jak zlepšit pracovní vztahy? Chcete, aby u vás v kanceláři panovala příjemná atmosféra? Chcete se do práce těšit?

Tento kurz je víc než jen dobrý začátek.

Lektorka: Monika Ambrožová

 O kurzu

RADOST je stav duševní pohody, spokojenosti a potěšení. Lidé, kteří pracují s chutí, pracují s větším nasazením, jsou kreativnější a lépe zvládají překážky.

Tento kurz funguje jako povzbuzení. Účastníci získají jedinečnou příležitost podívat se na pozitivní momenty svého pracovního života. Diskutují o tom, co jim v práci způsobuje RADOST, co potřebují, aby se cítili dobře. Uvědomí si, jak mohou ovlivnit svou osobní spokojenost v práci.

Nejen oni, ale i Vy budete mít po skončení kurzu konkrétní představu o tom, co jim dodává energii a chuť do práce. Budete vědět, co je pro ně důležité.
A to je důležité, co myslíte? 

Osnova

→    Co to vůbec RADOST je?
→    Je možné zažívat radost a štěstí při práci? Hodí se to?
→    Co potřebujeme, abychom se cítili v práci dobře?
→    Co kazí RADOST z práce?
→    Jak začít?

Tento kurz vznikl proto, aby se k vám vrátila RADOST z práce. V diskusi se zpravidla dostaneme k tomu, co vám ji kazí. Našim cílem ale je především hledat cesty, jak v práci cíleně pěstovat pocity RADOSTI. To je to, na co se budeme soustředit.

Kurz objednávejte zde.

Velké KOUZLO

Date
Posted by
Velké KOUZLO

Jsou knížky, které vám rozproudí krev v žilách. (Ne, že by doteď neproudila.) Pak je knížka VELKÉ KOUZLO. Ta rozproudí snad i to, co by za normálních okolností jen lehce klokotalo.

Elizabeth Gilbertová, autorka Velkého kouzla, je vášnivou obhájkyní kreativity. Říká, že v každém z nás dřímá křehká duše kreativce. Jsme chodící studnice skrytých klenotů. Někdo z duše rád maluje. Někdo se vyřádí v pečení dortů jako z pohádky. Někdo píše jako, když krájíte máslo.

Máme skrytá nadání, ambice a touhy.
To, co nám často chybí (a tady mluvím opravdu za sebe),
je ODVAHA
tvořit.

Bojíme se vystoupit z davu a ukázat svá nadání.
Podlehnout své vášni.
Splnit si své sny.

Bojíme se jít s kůží na trh. Máme strach, že o naši kůži nebude na trhu zájem. Bojíme se, že lidé budou kolem našeho stánku procházet bez povšimnutí. Nenajde se nikdo, kdo by dostatečně ocenil naše pronikavé tvůrčí schopnosti. No, a když to trochu zdramatizujeme, kritika nebo výsměch, je jako dýka do zad.

Elizabeth Gilbertová všechny naše strachy s velkorysou laskavostí přijímá a říká, že strach odhalit něco víc ze sebe, je přirozená věc.

Strach sám o sobě je přirozený a dobrý. Evoluce moc dobře věděla, proč nás obdařila strachem.

Protože kdybychom ho neměli, vedli bychom velmi krátký, bláznivý a hloupý život. Skákali bychom pod auto. Odcházeli bychom do lesů a nechali se sežrat medvědem….“

Medvědi by byli sice nažraní, ale klenoty, které se v nás skrývají, by je nejspíš tlačili v žaludku.

VELKÉ KOUZLO je to, co se objeví, když se rozhodneme odkrýt
svá nadání, vášně a touhy.
Když se rozhodneme žít zajímavý život.
Když dáme sbohem jednotvárnosti a nudě.

Možná stačilo napsat:

KUPTE SI KNIHU VELKÉ KOUZLO. JE SKVĚLÁ.
Dodá vám odvahu, abyste dělali naplno to, co máte rádi.
Bude vám dobře a budete
žít tvořivě a spokojeně
až do smrti.

Ale chtělo se mi to napsat takto.

Monika

P. S.
FAKT SI TU KNÍŽKU PŘEČTĚTE!
Kdo koupí, neprohloupí. Jo a vyšla v češtině.

Pro jistotu posílám náhled do knížky, abyste mohli nejdřív ochutnat, než si naberete plný talíř:

https://books.google.cz/books/about/Velk%C3%A9_kouzlo.html?id=9ilvDwAAQBAJ&printsec=frontcover&source=kp_read_button&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

Co jsem se DO TŘETICE naučila?

Date
Posted by
Co jsem se DO TŘETICE naučila?

Že základem většiny potíží je vnitřní nejistota a tendence se s někým srovnávat. Někdy si ani nevšimneme, že srovnáváme jabka s hruškama a ještě si myslíme, že ostatní jsou nějaká lepší odrůda.

Pocit, že nejsem DOST, umí dost bolet.
Ono se vždycky něco najde, že?

Nejsem dost chytrá, odvážná, štíhlá, zajímavá… A ještě k tomu nemluvím plynule 30ti světovými jazyky. Nešla jsem na zkušenou do světa, sedím doma za pecí. Nevařím jako bohyně… Nesbírám při úplňku kopřivy… Neřídím tři firmy a u toho nevychovávám levou zadní kupu dětí… Nemám oči jako Maková panenka … Nelyžuji, nebruslím a chuť pouštět se do adrenalinových sportů mne obchází velkým obloukem.

Kdo ví, proč srovnáváme talenty ostatních s tím, co nám zaručeně nejde.
Vy to víte? Já ne.

Srovnáváme, sčítáme nevyužité šance, pláčeme si do kapsy. Nervózně se rozhlížíme nalevo a napravo. Náš skutečný živý život se zatím tiše toulá na pozadí.

Potřebujeme se PŘIJMOUT v plném znění (se všemi plusy i mínusy) a užívat si ten neuvěřitelný pocit úplnosti.

Přijmout se, nehodnotit, jen VYCHUTNÁVAT. Sousto po soustu. To ostatní přijde samo, pokud přijde. Ale teď ne, teď si užívejte ten pocit. Protože když máte na jazyku něco úžasného, nepospícháte s polykáním. Pomalu žvýkáte, labužnicky objevujete nové nečekané chutě.

Jsem, kdo jsem… Mňam. 
Nesoutěžím. Žiju sebe.

Chutnám si.

Říkám si, že když se nebudeme ohlížet, jak to mají ostatní, budeme mít dost síly na to, soustředit se na sebe. A pak se třeba budeme postupně stávat stále ušlechtilejší a chutnější verzí sebe sama. Když budeme chtít.

(o mém rozhodnutí povzbuzovat lidi v tom, aby se poznali, přijali a žili svůj život v plném originálním znění)

Co jsem se JEŠTĚ naučila?

Date
Posted by
Co jsem se JEŠTĚ naučila?

Že pomoc má své hranice. Každý z nás má svůj taneční prostor. To, co se v něm odehrává, je jeho životní úkol.

Když si řekne o pomoc, pomůžu v rámci svých možností a schopností. O nic míň, o nic víc. Často stačí jen popostrčit. Dodat odvahu. Cvrnknout do kuličky a ona se dá do pohybu.

Naučila jsem se (ne, pravdivější je, že se učím) při poskytování pomoci zastavit a zeptat se, jestli je má pomoc třeba. Jak může vypadat a nabídnout varianty.

Možná tato má zkušenost zní krutě, ale je v ní mnoho lásky, respektu k druhému člověku a velká touha dát každému příležitost, aby vzal svůj život do svých rukou. Prostě, když někdo spadne, pomůžu mu vstát na nohy a zeptám se, jestli je schopný jít dál sám.

Došlo mi, že mezi pomocí a manipulací je velmi tenká hranice…

(o mém rozhodnutí povzbuzovat lidi, aby vzali život do svých rukou, když o tom začnou přemýšlet)

P.S. (1) Tak trochu mne k tomu přivedla i má Sára. S něčím jsem jí pomáhala a ona mi najednou říká: „Mami, děkuji. Ale to už stačí. Teď už to zvládnu sama.“ Tento rok jsem to od ní slyšela častěji. Mám dobrou učitelku
P.S. (2) A taky jsem pozorovala sestřičku v nemocnici. Když pomáhala jedné paní vstát z postele, nezvedala ji, ale jistila. V určitém okamžiku se zeptala, jestli už to chce zvládnout sama.