Author Archives: admin

Co jsem se JEŠTĚ naučila?

Date
Posted by
Co jsem se JEŠTĚ naučila?

Že pomoc má své hranice. Každý z nás má svůj taneční prostor. To, co se v něm odehrává, je jeho životní úkol.

Když si řekne o pomoc, pomůžu v rámci svých možností a schopností. O nic míň, o nic víc. Často stačí jen popostrčit. Dodat odvahu. Cvrnknout do kuličky a ona se dá do pohybu.

Naučila jsem se (ne, pravdivější je, že se učím) při poskytování pomoci zastavit a zeptat se, jestli je má pomoc třeba. Jak může vypadat a nabídnout varianty.

Možná tato má zkušenost zní krutě, ale je v ní mnoho lásky, respektu k druhému člověku a velká touha dát každému příležitost, aby vzal svůj život do svých rukou. Prostě, když někdo spadne, pomůžu mu vstát na nohy a zeptám se, jestli je schopný jít dál sám.

Došlo mi, že mezi pomocí a manipulací je velmi tenká hranice…

(o mém rozhodnutí povzbuzovat lidi, aby vzali život do svých rukou, když o tom začnou přemýšlet)

P.S. (1) Tak trochu mne k tomu přivedla i má Sára. S něčím jsem jí pomáhala a ona mi najednou říká: „Mami, děkuji. Ale to už stačí. Teď už to zvládnu sama.“ Tento rok jsem to od ní slyšela častěji. Mám dobrou učitelku
P.S. (2) A taky jsem pozorovala sestřičku v nemocnici. Když pomáhala jedné paní vstát z postele, nezvedala ji, ale jistila. V určitém okamžiku se zeptala, jestli už to chce zvládnout sama.

Co jsem se NAUČILA?

Date
Posted by
Co jsem se NAUČILA?

Měla jsem štěstí, že jsem se mohla zastavit už pár dní před tím, než propuklo to pravé vánoční šílenství.

Jak jsem tak ležela a koukala z okna, najednou mi začala v hlavě vrtat otázka:

Co jsem se tento rok naučila?
Pořád někoho něco učím, ale co jsem se naučila já, Monika, pro sebe?

A protože jsem měla spoustu času k přemýšlení, napadlo mne i pár odpovědí. Tady jsou:

Naučila jsem se…

Že

některá rozhodnutí jsou sakramentsky těžká.
A bolí nejvíc předtím, než je vyslovíme. Jak už je to ale jednou venku, veškerá tíha se přemění ve veškerou úlevu. Lidé, kteří nás mají rádi, pochopí, i když nejdřív jen nevěřícně kroutí hlavou a říkají, že tomu nerozumí. A o to víc je máme rádi.

(o mém rozhodnutí skončit s předcvičováním po cca 20 letech)

Že

lidé potřebují (v práci) LIDI.
A když je tam nenajdou, stahují se do sebe, protože izolace se zdá být v tu chvíli bezpečnější. Za bezpečí platíme osamělostí. A když jsme osamělí, pokouší se o nás smutek, vztek a nedůvěra. Kam oko dohlédne, vidíme nebezpečí. Nebezpečí z odhalení, že jsme jen lidé. Že děláme chyby, máme srdce (většinou na dlani a někdy i v kalhotách) a potřebujeme být (s) někým. S někým jako my. Přemáhání a zakrývání naší lidské zranitelnosti nás stojí hodně sil. Uchází nám energie. Cítíme se vyčerpaní, emocionálně prochladlí… Potřebujeme zahřát. Potřebujeme cítit trochu lidského tepla.

(o mém rozhodnutí vrhnout se v roce 2019 plnou parou do seminářů „Člověčina v práci“ a Emoce na dlani)

Že

všechno zlé je k něčemu dobré.
Dokonce jsem si letos udělala takový malý osobní experiment. Pokaždé, když mi něco nevyšlo, napsala jsem si do kalendáře otázku: „K čemu to bylo dobré? V čem mi prospělo něco, co v tuto chvíli vnímám jako něco špatného?“. A když mi za pár dnů/týdnů vyskočila tato otázka v telefonu, odpověděla jsem si na ni. Přiznám se, že jsem se sama divila, kolik dobrého, může vzejít z něčeho na první pohled nepříjemného.
P.S. Mělo to ještě jedno velké plus, líp snáším, když se něco nedaří. Prostě mne to nezlomí a nepřestávám se hýbat.

(o mém rozhodnutí jít na malý zákrok do nemocnice těsně před vánocemi To je taky vzkaz pro ty, co mi drželi pěsti, jsem v pořádku, skoro vůbec to nebolelo a DÍKY)

A co jste se naučili tento rok PRO SEBE vy?

Monika

USMĚVAVÁ

Date
Posted by
USMĚVAVÁ

Připravuji pár změn. Některé jsou zásadní, všechny ale jdou přímo ze srdce a jsou přirozeným výsledkem toho, že dělám práci, která mi dává smysl. Naplňuje mne jako člověka a dělá mi RADOST.

Tak třeba…

Na jaře otevíráme krásný kurz EMOCE na dlani. Je krásný v mnoha ohledech. Třeba v tom, že ho můžete studovat z domu (on-line) a taky se můžeme konečně potkat osobně. Odehrává se v rytmu čtvero ročních období. Na jaře RADOST, v létě se pustíme do HNĚVU a VZTEKU, na podzim se budeme společně bát (díl STRACHU) a v zimě dáme průchod AGRESI.

Podrobnější informace zveřejním postupně.
Slibuji.

Ale hlavní důvod, proč jsem se zase po dlouhém čase rozhodla něco napsat, je drobný osobní projekt skvělé české koučky Ivety Clarke SMILING AT STRANGERS aneb Úsměv pro každého.

Na projekt jsem narazila během předvánočního úklidu svého webu. Vyhazuji témata, která už potřebují vyhodit a vypisuji nová. Hledala jsem inspiraci u člověka, kterého si vážím. Paní Clarke mám ráda, i když jsem s ní strávila cca 10 hodin (byla jsem na jejím semináři Síla zranitelnosti).  Je mi blízká jako člověk. A taky tím, že nemyslí jen na SEBE. Cítím, že máme podobná témata.

No však si přečtěte, co se mi stalo před pár dny.

Stála jsem v řadě před pokladnou a sledovala lidi kolem sebe. Asi si dokážete představit, co jsem viděla. Únava, stres, spěch. A tak jsem se podívala na paní pokladní a usmála se na ni. Pak ještě jednou, to už mně viděla… a úsměv mi oplatila. Super, hned se mi tady čeká líp. Vlastně je to fajn.

Najednou jsem si všimla paní za sebou. Nervózně se přehrabovala v nákupním košíku. Chudák zjistila, že nemá zvážené ovoce. Panika v jejích očích nešla přehlédnout. „To si fakt budu muset ještě jednou vystát tu šílenou frontu?! Ach jo a jít přes celý obchod až k zelenině.“ Otočila jsem se k ní a zase se usmála (to ale šlo samo, věřte mi). Ukázala jsem jí, že před pokladnou je váha. A vím to, protože jsem TAM už taky párkrát byla.

Paní pokladní to celé viděla (i přesto, že obsluhovala jiné zákazníky), a usmála se. Chápete ?!

Funguje to. Přidáte se?
Monika

VOLTE radost

Date
Posted by
VOLTE radost

Jela jsem se Sárou v autě. Vracely jsme se z výletu. Nohy ušlapané, tváře jako Marfuša, ale to první podzimní slunce…Nádhera.

Najednou se zezadu ozve: „Mami? Mami, koho budeš volit?“.

Dávám si na čas s odpovědí: „Koho budu volit? Já ještě nevím, Sárinko. Proč se ptáš?“ V tom okamžiku mi ale došlo odkud vítr vane.

Uvědomila jsem si, že stejně jako já sleduje autobus před námi. Byl zezadu polepený fotografiemi kandidáty jedné volební strany. Byly to opravdu velké fotky, takže bylo všem dobře vidět do tváře. I jména byla dost čitelná, takže je byla Sára schopná přečíst sama.

Pomalu hláskovala a já jsem si dál vychutnávala to neuvěřitelné slunce. Jedna zatáčka, druhá. Pohoda přede mnou, pohoda za mnou. A hlavně ve mně.

„Mami, víš, já bych to jméno (a teď přečetla jedno příjmení) dala tomu pánovi napravo. A to jeho bych dala tomu druhému pánovi…“. Pokračovala dál a já jsem začínala být zvědavá, co z toho tentokrát asi bude.

Nevydržela jsem to: „Proč, Sárinko?“.

„Protože to příjmení zní legračně a víc se hodí tomu pánovi, který se směje.“

Malá pauza, ale slyšela jsem, jak jí běhají myšlenky v hlavě.
Jako mravenci.
Opravdu. 

Rozvážně pokračovala: „Já bych volila toho veselého pána. Myslím si, že by všichni měli volit veselé lidi, aby tady bylo veselo.“

„Máš, pravdu, Sárinko. Tuhle myšlenku pošlu dál.“

No a jak slíbila, tak udělala.

Mějte se vesele,
Monika

PAST rozhodování

Date
Posted by
PAST rozhodování

Přišel mi dnes e-mail a strefil se přímo do černého.

Možná to znáte…
Máte starosti. Nebo třeba jen jednu starost a ta si na pár (tý)dnů pronajala vaši hlavu. Nevíte, co dál. Přešlapujete na místě.

A najednou
jako BLESK z čistého nebe…někdo něco řekne, nebo Vám prostě přistane ve schránce email s titulkem:

„Kdy vydržet a kdy jít od toho“.

Být či nebýt?
Zůstat nebo jít? Zatnout zuby, nebo to prostě konečně říct?

Rozhodování bolí.
I když on spíš bolí STRACH z toho, co bude, když se rozhodnu „špatně“. Co když…?

Naštěstí
existuje několik užitečných tipů, které nám pomáhají se rozhodnout.

A naštěstí
existuje od včerejška článek Dalibora Špoka „Past rozhodování“, který je tak zajímavý, že jsem se ROZHODLA o něj s Vámi podělit.

Dalibor Špok nabízí 5 otázek, které nám mohou usnadnit obtížné rozhodování.

Tady jsou:

1. Jak moc mi to dá? Měli bychom se umět ptát nikoli jen na to, zda nechceme příliš moc, ale také zda nechceme příliš málo.

2. Budu moci v dané alternativě realizovat svou osobnost, své já, svou individualitu, své hodnoty? Můžu využívat ty části své duše, které využívat potřebuji, abych byl spokojený a prospěšný?

3. V jaké z nabízených možností mohu nejlépe dávat? – V jakémkoli smyslu toho slova: v práci, ve vztazích, v pomoci druhým. Tak, aby mi toto dávání nejlépe šlo, abych byl pro něj motivován, aby bylo v souladu s mými preferencemi, abych v něm viděl smysl a svůj nejlepší individuální přínos.

4. V jaké volbě budu zažívat větší radost?

5. Jak mohu jednotlivé volby prozkoumat a zjistit, jak se v nich budu cítit?

Můj favorit je otázka č. 4. Dojala mne svou jednoduchostí.
Ještě dnes ji vyzkouším

Když nad tím tak přemýšlím, posílám odkaz na celý článek, protože je v něm mnohem víc, než jsem si po prvním přečtení myslela…

Doteď mi v hlavě zní citát Josefa Mauredera: „Vol si v životě takové cesty, na kterých dokážeš být více milujícím člověkem.“

No to si prostě potřebujete přečíst celé
https://psychologie.cz/past-rozhodovani/#login

Monika