Blíží se konec roku, čas bublinek a diskusí o smyslu dát si či nedát předsevzetí. Říkám si, že je to každého věc, jestli si novoroční předsevzetí dá, nebo ne. Opravdu, je to každého osobní rozhodnutí.
Je to rozhodnutí O SOBĚ.
Rozhodnutí si vážím. Každé rozhodnutí je pro mne známkou toho, že člověk bere za nějakou část svého života odpovědnost. Je odhodlaný NĚCO udělat, nebo neudělat. Nesedí v koutě a nečeká, jak se to kolem něho vyvrbí. Až někdo rozhodne za něj.
Leo Babauta často mluví o krabím efektu. Krab, když je zajat spolu se svými kolegy kraby v rybářském sudu a chce se dostat ven, má smůlu. Jeho vlastní krev ho strhne zpátky: „Když my se nedostaneme ven, tak ty taky ne.“ Chňap a je zpátky dole. Marně bychom jim vyprávěli něco o týmové spolupráci, synergickém efektu a o tom, že opravdu není na jejich sudu žádný poklop.
Cesta je volná.
Mezi radami, jak zvládat obtížné situace, najdete mimo jiné doporučení, že pokud v sobě necítíte dostatek síly ke zvládnutí dané situace, máte se jí raději pro tentokrát vyhnout. Nechodit tam, dokud se necítíte dostatečně připraveni.
Naopak je dobré hledat si PODPORU. Někoho, něco, co vás podrží, abyste obtížnou situaci zvádli.
Proč o tom píšu?
Protože pokud si v koutku duše říkáte, že Vás nějaké předsevzetí láká, hledejte někoho, kdo Vás v jeho splnění podpoří.
Sedněte si a opravdu vážně se zamyslete nad tím, co všechno by Vás podrželo, zachytilo, když byste náhodou začali padat. Seznam umístěte na viditelné místo, chytněte se za srdce, zavřete oči a třikrát se otočte ve směru hodinových ručiček .
Prostě,
klidně se svezte na vlně: „V lednu na sobě zamakám a zhubnu 5 kilo.“
Řekněte to všem nahlas: „Hele, já si teď dávám s celým národem dietu.“ A když Vás budou zrazovat, tak jim klidně řekněte: „Ty krabe „. A nebo přidejte ještě jednu špetku humoru a dva kyblíky odvahy a řekněte: „No jo, předsevzetí obvykle dlouho nevydrží. Ale znáš mne, jsem borec a takovýhle věci pokořím levou zadní.“
Jak jsem se k těmto myšlenkám dostala?
Možná tomu nebudete věřit, ale listovala jsem v knížce „Jak znovu najít RADOST“ a narazila na těchto pár vět:
Tělo nemáme, tělem jsme
a PŘEDSTAVUJEME se jím světu.Duše miluje své tělo
a pokládá jej za svůj nejkrásnější oděv a vzácný KLENOT.HARMONICKÁ součinnost těla a duše dodává člověku TRVALE radost.
No a pak už to byl jen krůček k přemýšlení nad smyslem novoročních předsevzetí.
Monika
P.S. Chtěla bych Vás poprosit, pokud na předsevzetí Vy osobně nevěříte, nebuďte krabem. Jsou lidé, kteří nevěří na Ježíška, ale přesto k těm nejmenším vždycky přijde;-) .