Author Archives: admin

Jak si způsobit RADOST/štěstí v práci?

Date
Posted by
Jak si způsobit RADOST/štěstí v práci?

Už je to tak. Jeden projekt za mnou a ve druhém už lítám. Tentokrát to bude o emocích v práci.

Strach, hněv, vztek, bezmoc, zlost, co nám říkají a jak s nimi žít a pracovat,
to školím běžně,
ale tentokrát jsem si sama na sebe ušila bič jako HROM.

Připravím minikurz o radosti a štěstí.
Otázka zní:

Jak si
způsobit štěstí
v práci?

To je sousto, co říkáte?

Myšlenka dala myšlenku a scénář je skoro na světě. Chybí mi jen něco…no ještě nevím co.

Sedám k internetu a objednávám dostupné knížky o radosti a štěstí. Otevírám útlou knížku mého oblíbeného českého psychologa J. Křivohlavého. To je vždy sázka na jistotu.

Už na začátku jsem se zastavila u jednoho citátu a potřebuji se s Vámi o něj podělit.

Monika

O chybách se mluví

Date
Posted by
O chybách se mluví

(pár slov z připravovaného kurzu, projekt ZDRAVÁ FIRMA)

Říká se, že neúspěch je klíčem k úspěchu. Každou chybou se můžeme něčemu naučit. Proto je důležité o chybách MLUVIT.

Dobře podaná kritika umí narovnat mezilidské vztahy.
ŠETŘÍ NÁŠ ČAS i energii, kterou investujeme do splnění pracovních úkolů v kvalitě, která se od nás očekává.

Věděli jste, že když někoho v práci řídíme/vedeme je doslova našim úkolem na chybu upozornit a zajistit nápravu, ale ne se nad chybujícího POVYŠOVAT?

Já osobně si myslím, že to platí i mimo pracovní dobu.
A co Vy?

Už Vám někdy někdo něco vytkl tak, že jste měli chuť mu za to ještě poděkovat?
Jak to řekl???

Zdravá firma

Date
Posted by
Zdravá firma

Ufff. S úlevou klikám na ODESLAT a je to.

Hurá. Projekt, který si na pár měsíců vzal mou duši a nakonec i srdce. Jedno kliknutí a je KONEC. Bude mi chybět. Budeš mi chybět…

Vím, projekt nekončí, vlastně ještě nezačal. A když se dílo vydaří, přijdou objednávky, kurzy, webináře…

ALE…

Ale já si užívám každou zakázku plnými doušky a to od úplného začátku. Od prvního písmenka. Miluji přípravnou fázi, tu intenzivní práci v zákulisí. Vyjednávání o tom, jaký má vlastně nově vytvořený kurz splnit účel. Komu ho představit, komu pomůže…. A ta nervozita, než se zvedne opona?!

Mám HOTOVO.

Do projektu ZDRAVÁ FIRMA jsem přispěla svou troškou do mlýna. Vytvořila jsem stručný on-line kurz, který pomůže lidem vytvářet a pečovat o dobré vztahy v práci. Je to první malý krok, jak se cítit dobře ve společnosti svých kolegů (ve společnosti sebe sama).

Jaký je obsah?

1 KAPITOLA: Zdravý základ / Naše sebedůvěra
2 KAPITOLA: Kritika / Proč a jak potřebují naše vztahy kritiku
3 KAPITOLA: Pochvala / Jak projevovat uznání

Jsem spokojená.
Odeslala jsem scénář k videu a děj se vůle zákazníka.

Děkuji tímto realizačnímu týmu za nápad a podporu a přeji jim hodně sil a hlavně potěšení během finalizace našeho nového kurzu http://www.rentel.cz/firma/zdrava-firma/!

Monika

P.S. Rovnou k videu https://www.youtube.com/watch?v=KpSqWXM6Y-8

Požitkářská princezna

Date
Posted by
Požitkářská princezna

Šest, možná sedm dnů zpátky.
Běžím. Mlha tiše visí ve vzduchu. Prostoupila stromy. Podpírá unavené listy a voní po kouři. Omamná vůně kouře a klid. Je všude kolem mne a čeká, až ji pustím dovnitř. Je trpělivá. Běžím. Nohy se jen lehce střídají těsně nad zemí. Cítím rytmus padajících listů. Běžím, dýchám a vychutnávám si letmé doteky se zemí. Chutnají skvěle.

Užívám si každý centimetr své oblíbené trasy a přemýšlím o tom, koho vezu ve svém „autě“.

Je mi skvostně.
Cítím úlevu, jako když jste v sauně. Procházíte sprchou, přetahujete přes hlavu čisté tričko a pomalu vklouznete do měkkých papučí. Už jen deka, svíčka a voňavý čaj. Ale to až někdy příště. Práce volá a tak je to taky fajn.

Vrací se mi myšlenky na právě rozečtenou knížku a na mé „AUTO“.
Koho vezu ve svém KUFRU?

Do cesty mi vkročila vzpomínka na zlého čaroděje. Určitě tu pohádku znáte. Ukrutný čaroděj se jednoho dne rozhodl vyrobit kouzelné zrcadlo. Když se do něj člověk podívá, nevidí v sobě ani ve světě kolem sebe NIC dobrého a krásného. Svět vypadá jako obrovské odpudivé smetiště s hromadami odpadků. Tváře lidí se mění k nepoznání. Všechno, za co se stydíme a skrýváme, najednou vystupuje na povrch. Jsme jen zlí a oškliví…

Říkám si, pane Andersene, jak brilantně jste vystihl ten zraňující střípek temného zrcadla uvnitř nás. Přiznávám, že Vaše příběhy mi dřív naháněly hrůzu.

Až teď mi začíná docházet, o čem jste vlastně psal.

VNITŘNÍ KRITIK je jako střípek začarovaného zrcadla zabodnutý v našem oku.
Bolí a brání nám ve výhledu, na svět na sebe. Je to gurmán. S rozkoší a tvrdohlavou vytrvalostí bez přestávky kritizuje všechno, co děláme, říkáme, na co myslíme i to, na co nemyslíme.

Najednou jsme tlustí, nebo příliš hubení, neschopní, schopní až moc, málo nad věcí, beznadějní snílci, máme mezery ve vzdělání, bojíme se změn a neumíme delegovat úkoly v práci. Chodíme spát moc pozdě. Místo večerní meditace usínáme u televize a pod rouškou noci se provinile plazíme do postele. Občas dokonce vynecháme sprchu. FUJ! Jsme čuňátka. Málo se těšíme z toho, že máme práci. Jsme nevděční. Mrháme svým časem u televize, brouzdáním po internetu, bloumáním mezi regály. V noci tajně ujídáme arašídové máslo z ledničky. Ráno se plížíme po ulici bez make-upu. Máme příliš velká stehna a příliš malá prsa. V práci jsme příliš emocionální. Doma málo chápaví. Nemáme jasno v tom, jaký je náš cíl a priority. Nejsme dost dobrá máma, dobrý táta a ještě horší manžel/ka………

V očích našeho vnitřního kritika nebudeme nikdy DOST dobří. Vždycky bude NĚCO špatně. Ať uděláme cokoliv, nikdy se mu nezavděčíme. Je jako drak, kterému dorůstají stále nové a nové hlavy. Čím víc chceme být lepší, tím víc nám ukazuje, jak nám to nejde. Jak selháváme.

Vypadá to dost beznadějně, co říkáte?

Přitom stačí jen pár vět a přestanete se před svým kritikem třást. Zjistíte, že nemusíte hrát jeho hru. Dokonce si myslím, že najdete v sobě sílu vzít ho kolem ramen a starostlivě ho posadit na místo spolujezdce.

Aspoň tak jsem se cítila já už po pár stránkách knížky
„Obejměte svého vnitřního kritika“
autorů Hal a Sindra STONE.

Převratná byla pro mne třeba už jen myšlenka,
že vnitřní kritik se narodí, ABY NÁS CHRÁNIL před ostudou a bolestí.

Nesmírně mu záleží na tom, aby nás ostatní lidé měli rádi.
Vnitřní kritik je tady proto, aby nás zkritizoval dřív, než to stihne kdokoliv jiný. Ušetří nás tak veřejné potupy a hanby. Má strach o naše JÁ, naše křehké pravé JÁ a tímto způsobem nás chrání. Pracuje JEN a JEN pro naše DOBRO.

Druhá pro mne zásadní myšlenka:
můj vnitřní kritik NEJSEM JÁ.

Dokonce můj vnitřní kritik není jediné já, které žije uvnitř mého těla.
Je tam celá rodina tzv. primárních já a ty se společně starají o to, abych dokonale ZAPADLA do svého prostředí. Abych zapadla. Abych se zřekla toho, co dělá mne mnou. Abych nedělala věci jinak. Abych dýchala, mluvila a CTILA stejně jako ostatní (ne, to není překlep .

V hlavách nám žijí pan puntičkář, pan tvůrce pravidel, pan postrkovač… Ti všichni nám pomáhají přizpůsobovat se okolnímu světu. Pracují pro naše dobro. Sedají na sedadlo řidiče, sápou se po volantu a určují směr našeho života.

Někde vzadu v temném kufru se krčí naše původní originalitou čišící, křehké a často velmi vyděšené dítě. Choulí se tam rozverná divoška, okouzlující snílek, nedomazlený diktátor, slabá Sněhurka, prostořeká káča, požitkářská princezna…
Je jen na nás, jestli zastavíme a kufr otevřeme.
Je na nás, koho necháme řídit SVÉ auto.

….
Běžím a přemýšlím o svém kufru. Kdopak v něm asi leží?
No, požitkářská princezna to určitě není.
Běží vedle mne

Monika

P. S. Lahůdka pro experty na sebekritiku http://obchod.portal.cz/p…/obejmete-sveho-vnitrniho-kritika/

Pocit být DOMA

Date
Posted by
Pocit být DOMA

Ráno jsem s údivem zjistila, že je 15. září.
Vždyť VČERA byl ještě srpen? Něco jsem zaspala?

Už asi vím, jak se cítila Šípková Růženka. Byla zmatená a možná ještě trochu unavená, i když spala svých 100 let. Protože tak se cítím právě teď já. Vůbec nechápu, jak se to stalo. Matně si vybavuji procházku arboretem v Bílé Lhotě 26. 8. a pak najednou BUM a prázdno.

Mlha přede mnou,
mlha za mnou.

Poslední srpnový týden mi utekl z hlavy.

Dovolená, hlídání několika dětí (jejichž počet se v průběhu dne i týdne měnil), hledání založeného seznamu s pomůckami do školy, noční psaní nového on-line kurzu s termínem odevzdání 31. 8., nalezení seznamu s pomůckami , nákup školních pomůcek, vymýšlení nového loga, domlouvání pracovních schůzek, přemýšlení nad kroužky (jestli vůbec, kolik a co), co jen budu dělat na svačinku?

Z letní mlhy, která by se dala krájet, vystupuje první silná vzpomínka,
jak se 4. září vedeme se Sárou poprvé do školy.
Slzy dojetí. Ranní objetí.

Trochu mlha, ale už ztrácí na síle.

Tento rok jsem si slíbila vědomý život.
Slíbila jsem si, že v mém životě budou převažovat chvíle, kdy budu při plném vědomí.

Na rovinu přiznávám, že jsou okamžiky, kdy vědomí ztrácím. Jako ten poslední srpnový týden.

O to krásnější jsou ale návraty. Návraty k věcem, lidem, činnostem, které jsou pro mne osobně velmi důležité. Vážím s každého okamžiku, kdy jsem s nimi naplno A že jsou to okamžiky s velkým O.

Sára má své „zaměstnání“.
Je důležitá a krásná, když jde ráno s obrovskou aktovkou po chodníku a s grácií mazáka přikládá čip ke vstupním dveřím školy.

Pokaždé se mi uleví o trochu víc. Ono totiž ta moje MLHA na konci prázdnin byla způsobená i strachem. Strachem z toho, jestli budu umět té svojí malé školačce dát přesně to, co ode mne bude potřebovat, ABY BYLA V POHODĚ. Možná mi rozumíte. Možná jste to cítili taky.

Věděla jsem, že chci, aby pro Sáru byla škola příjemnou součástí jejího života. Žádný závod, rozčilování nad úkoly, stres a extrémní tlak na výkon od pondělí do pátku. Nevěděla jsem ale, JAK na to.

Proto jsem napsala své kamarádce, které si vážím právě proto, jak vychovává své děti. A pokorně ji poprosila o radu.

Napsala mi, že si teď s odstupem času myslí, že je dobré dívat se hlavně na POTŘEBY a schopnosti dítěte, aby bylo v klidu, pohodě. Netlačit na certifikáty, ale soustředit se na to, aby z něj vyrostla silná, sebejistá a empatická osobnost.
U prvního dítěte byla prý někdy náročná až moc, ale postupem času ubírala plyn. Dneska, když vidí, že je její dcera unavená, tak ji prostě nechá doma.

Nejvíc mi pomohly její poslední tři věty: „Myslím, že když dítě cítí jistotu v rodičích, tak pak nemá potřebu je podvádět a chodit za školu a taky cítí, že je pro rodiče důležitější než samé jedničky. Hlavně pohoda doma, rozhled, dobré jídlo a nálada, žádná křeč. Holky se vždycky učily dobře, ale nikdy nebyly premiantky a přesto jsou skvělé hlavně všestranné, samostatné, životaschopné.“

A toto je můj cíl, Sárinko.
Takže jdu nakoupit něco dobrého k jídlu, nový pléd a nějakou voňavou svíčku A dáme se do P O H O D Y. Za chvíli nám začíná víkend.

Kdybyste hledali inspiraci, jak vytvořit tu pravou domácí pohodu, mám pro Vás zase jeden báječný tip.
Má jméno HYGGE

Je o tom, jak si naplno vychutnávat pocit domova, bezpečí, vnitřního klidu a blaženosti.

Přeji všem blažený víkend,
Monika