Proč své živé semináře nepřevádím do „onlajnu“

Lidé mne znají jako tu, co umí školit on-line. Ta, co rozumí e-learningu a často vypráví o zásadách distančního vzdělávání, které ho dělají tím čím je. Jedinou a zlatou cestou vzdělávání na dálku. Přesto své živé semináře v této době raději zruším, než…

Někteří mí kolegové přechází do on-line vysílání. Místo školení „tělo na tělo“ školí „obrazovku na obrazovku“. Rozumím a chápu. Je to jejich způsob řešení, jak nezůstat další půlrok bez příjmů. A i když je mi taky dost ouvej, rozhodla jsem se, že to neudělám. Že svá školení, která jsou zaměřená na soft skills, nebudu dělat v „hard“ podmínkách.

Živé semináře, které mají účastníky připravit na jednání se skutečnými lidmi, v důsledku koronavirových opatření s lítostí ruším. Samozřejmě po dohodě se svými zákazníky s tím, že až „to“ přejde, zase se uvidíme.

Nenabízím náhradní variantu celodenních akcí v on-line prostoru, protože když chcete jít v mezilidském kontaktu opravdu do hloubky, není žádná on-line aktivita dost skutečná.

Mí zákazníci jsou z velké části byznysem ošlehaní lidé. Za svou dlouholetou kariéru prošli desítkami, ne-li stovkami školení. Mají základy klíčových kompetencí tak hluboko zaryté, že další opakování nepotřebují.

Potřebují sdílet své zkušenosti se svými kolegy, potřebují řešit konkrétní případy, které mají právě teď na stole. Potřebují mluvit se sebou rovnými, hledat odpovědi na své aktuální otázky. Mne moc nepotřebují. Tedy… Nepotřebují to, abych si je na celý den svolala k počítači a přednášela.

Myslím, že si na živý workshop raději nějaký ten pátek počkají. A při tom čekání si třeba spustí některý z hotových on-line kurzů. Kurz si pustí kdy budou chtít, v rytmu, který jim vyhovuje a proklikají se do témat, která je zajímají. Protože to je ta největší výhoda e-learningu: učit se kdy chci, kde chci, tempem, které mi vyhovuje.

Nečichám člověčinu

E-learning mám ráda, to bych nenapsala 16 on-line kurzů! Ale považuji ho za skvělý doplněk, nebo taky výbornou předehru. Jeden z možných formátů, jak se dostat k informacím, které mne mohou „ochytřit“ v tématu, které mne zajímá.

Protože, když na svých dovednostech pracujeme, potřebujeme většinou více času a více různých podnětů, abychom se dostali na potřebnou úroveň. Zpravidla nestačí jeden celodenní kurz na živo za půl roku, ani série skvělých on-line přednášek. Ideální je dostupné formy vzájemně kombinovat, střídat a propojovat s vědomím společného cíle.  

V sebelepších virtuálních kurzech postrádám lidskou přítomnost. Chybí mi prostá člověčina. Úplně obyčejná blízkost člověka člověku. Ta, která spojuje, jiskří, dělá takovou tu zvláštní energii, která vznikne jen, když se k sobě přiblíží dvě lidské bytosti. Víte, o čem mluvím, že?

Energii, která vás může okouzlit i zaskočit. Energie, na kterou se nejde nikdy dost dobře připravit ve virtuální realitě (ani když absolvujete tisíc hodin on-line webinářů a zkouknete tři tisíce videí). Je to něco, co vznikne jen mezi živými lidmi v blízkém osobním kontaktu.

Není třeba se rovnou dotýkat, stačí jen tak být vedle sebe.

Prostě o schopnosti naslouchat, vést silné rozhovory s kolegy, spolupracovat, si můžete hodně přečíst a poslechnout, přesto si své čerstvě nabyté znalosti potřebujete vyzkoušet „nanečisto“. Potřebujete se dostat do situace, která co nejlépe odpovídá skutečnosti. Mimochodem to je didaktický princip názornosti, že ano, pane Komenský?

Proto to pravé distanční vzdělávání obsahuje prezenční/živé semináře, laboratorní cvičení, pevně stanovenou povinnou kontaktní část výuky, protože abyste si vytvořili některé typy dovedností, prostě potřebujete společnost skutečných lidí.

Neškolím, píšu

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Během jednoho zářijového týdne jsem přišla o všechny nasmlouvané zakázky půl roku dopředu. Většinou už v tuto dobu mluvíme se zákazníky o dalším roce, ale teď se o to ani nesnažíme. Jednak nevíme, co bude, ani kde budeme a co budeme dělat.

Jsem ale nezmar a taky dost tvrdohlavě trvám na tom, že jsem dobrá lektorka. Proto, když nemůžu školit, tak jsem se vrhla do psaní.  Píšu svůdné texty pro své zákazníky na jejich weby, ladíme a aktualizujeme mé on-line kurzy, které si samozřejmě můžete zakoupit.

A poskytuji konzultace pro učitele, kteří přechází na distanční výuku. Taková hot-line po skypu. 

Kupte si …

Třeba mé povídání s Jitkou Doležalovou o Hněvu a vzteku, kterého je teď kolem nás dost a dost.

 

Nebo si u mne objednejte napsání svěžích textů pro váš web, firemní časopis, nebo brožurku pro zákazníky.

Je to cesta, jak můžeme z nouze udělat něco víc než jen cnost. 

 

 

Workshop: Člověčina v práci

Tento workshop je určený pro ty, kteří chtějí žít i v práci a neoddělovat život od práce. Nechtějí potlačovat sebe sama ve vztahu ke kolegům, nadřízeným, klientům. Mají za sebou množství tréninků a školení. Ovládají teorii, a přesto jim to ke spokojenosti nestačí.

Protože:
cítí, že naučené techniky fungují jen do určité míry. Chtějí jít víc do hloubky, nacházet své vnitřní zdroje, být autentičtí. Chtějí cítit, že žijí i v práci a nepohybují se v režimu autopilota. Uvědomují si, že i v práci jsou situace, kdy nejsou sami sebou. Necítí se v takových situacích dobře, používají kompenzační mechanizmy a točí se v kruhu.

Lektorky: Monika Ambrožová (ČR), Adriana Bencová (SK)

Přínos workshopu
→ Prevence syndromu vyhoření
→ Sebemotivace
→ Radost z práce
→ Pocit vnitřní svobody
→ Tvořivá spolupráce
→ Schopnost budovat zdravé vztahy (otevřenost, důvěra)
→ Jak „BÝT sám za sebe“ jako zdroj, který nás posiluje
→ Schopnost dosahovat úspěchu, který přesahuje úspěch.

Osnova
Lidská bytost

Co znamená být sám sebou?
K čemu je to dobré?
Předpoklady být sám sebou
Člověčina v práci

Forma
Partnerský přístup lektorek a účastníků. Nejde o trénink, ani školení.
Workshop je postavený na přístupu „Zevnitř ven“.
Soustředíme se ne n
acházení vnitřních zdrojů, jednání v souladu se svými hodnotami, otevření se životu v práci – žiji, i když pracuji. Uvědomování si svých pocitů a činů. Otevření se sobě samému a životu v nás.

Trvání
1/2 den až 1 den (2x 1/2 den)

Místo
Prostor mimo pracoviště, v příjemném uvolněném prostředí. Atmosféra, která napomáhá tématu.

Počet osob v skupině
Max. 15 osob

Workshop objednávejte zde.

Kurz: RADOST DO FIREM

Chybí vám na pracovišti pozitivní energie? Potřebujete povzbudit tvořivost svých lidí? Přemýšlíte nad tím, jak zlepšit pracovní vztahy? Chcete, aby u vás v kanceláři panovala příjemná atmosféra? Chcete se do práce těšit?

Tento kurz je víc než jen dobrý začátek.

Lektorka: Monika Ambrožová

 O kurzu

RADOST je stav duševní pohody, spokojenosti a potěšení. Lidé, kteří pracují s chutí, pracují s větším nasazením, jsou kreativnější a lépe zvládají překážky.

Tento kurz funguje jako povzbuzení. Účastníci získají jedinečnou příležitost podívat se na pozitivní momenty svého pracovního života. Diskutují o tom, co jim v práci způsobuje RADOST, co potřebují, aby se cítili dobře. Uvědomí si, jak mohou ovlivnit svou osobní spokojenost v práci.

Nejen oni, ale i Vy budete mít po skončení kurzu konkrétní představu o tom, co jim dodává energii a chuť do práce. Budete vědět, co je pro ně důležité.
A to je důležité, co myslíte? 

Osnova

→    Co to vůbec RADOST je?
→    Je možné zažívat radost a štěstí při práci? Hodí se to?
→    Co potřebujeme, abychom se cítili v práci dobře?
→    Co kazí RADOST z práce?
→    Jak začít?

Tento kurz vznikl proto, aby se k vám vrátila RADOST z práce. V diskusi se zpravidla dostaneme k tomu, co vám ji kazí. Našim cílem ale je především hledat cesty, jak v práci cíleně pěstovat pocity RADOSTI. To je to, na co se budeme soustředit.

Kurz objednávejte zde.

USMĚVAVÁ

Připravuji pár změn. Některé jsou zásadní, všechny ale jdou přímo ze srdce a jsou přirozeným výsledkem toho, že dělám práci, která mi dává smysl. Naplňuje mne jako člověka a dělá mi RADOST.

Tak třeba…

Na jaře otevíráme krásný kurz EMOCE na dlani. Je krásný v mnoha ohledech. Třeba v tom, že ho můžete studovat z domu (on-line) a taky se můžeme konečně potkat osobně. Odehrává se v rytmu čtvero ročních období. Na jaře RADOST, v létě se pustíme do HNĚVU a VZTEKU, na podzim se budeme společně bát (díl STRACHU) a v zimě dáme průchod AGRESI.

Podrobnější informace zveřejním postupně.
Slibuji.

Ale hlavní důvod, proč jsem se zase po dlouhém čase rozhodla něco napsat, je drobný osobní projekt skvělé české koučky Ivety Clarke SMILING AT STRANGERS aneb Úsměv pro každého.

Na projekt jsem narazila během předvánočního úklidu svého webu. Vyhazuji témata, která už potřebují vyhodit a vypisuji nová. Hledala jsem inspiraci u člověka, kterého si vážím. Paní Clarke mám ráda, i když jsem s ní strávila cca 10 hodin (byla jsem na jejím semináři Síla zranitelnosti).  Je mi blízká jako člověk. A taky tím, že nemyslí jen na SEBE. Cítím, že máme podobná témata.

No však si přečtěte, co se mi stalo před pár dny.

Stála jsem v řadě před pokladnou a sledovala lidi kolem sebe. Asi si dokážete představit, co jsem viděla. Únava, stres, spěch. A tak jsem se podívala na paní pokladní a usmála se na ni. Pak ještě jednou, to už mně viděla… a úsměv mi oplatila. Super, hned se mi tady čeká líp. Vlastně je to fajn.

Najednou jsem si všimla paní za sebou. Nervózně se přehrabovala v nákupním košíku. Chudák zjistila, že nemá zvážené ovoce. Panika v jejích očích nešla přehlédnout. „To si fakt budu muset ještě jednou vystát tu šílenou frontu?! Ach jo a jít přes celý obchod až k zelenině.“ Otočila jsem se k ní a zase se usmála (to ale šlo samo, věřte mi). Ukázala jsem jí, že před pokladnou je váha. A vím to, protože jsem TAM už taky párkrát byla.

Paní pokladní to celé viděla (i přesto, že obsluhovala jiné zákazníky), a usmála se. Chápete ?!

Funguje to. Přidáte se?
Monika

Když se EMOCE stříhají

A je to!
Dnes padla opona a EMOCE na DLANI jdou do střižny.

EMOCE na DLANI jsou rozhovory, které vedu se svými kamarádkami. Každá je jiná, žádná z nich není psycholog. Jedna je diskrétní matematička, druhá HR guru a třetí hlava na peníze. Každá má s emocemi své vlastní zkušenosti.

A o to v tomto projektu šlo. Podívat se na emoce jako je radost, strach a zlost očima „normální“ ženy. Zjistit, jak své emoce prožívají a používají. Jak se jim s emocemi žije. Vyslechnout jejich názory a doporučení.

Práce mne extrémně bavila, ale byla to výzva.

Formát rozhovorů byl pro mne absolutně nový. Často jsem narazila, protože jsem jako lektorka zvyklá sypat tipy a řešení z rukávu. Mé EGO dostalo pořádně zabrat. Vlastně v prvních dílech dostalo slušně na frak.

Zeptat se, vyslechnout odpověď, navázat, zeptat se… Přitom držet nit. Těžká zkouška, díky za ni.

Ještě nevím, jak bude výsledný produkt vypadat, ale až bude připraven, dám Vám vědět, kde na vlastní uši uslyšíte, o čem jsem doteď jen psala.

Monika