Proč své živé semináře nepřevádím do „onlajnu“

Lidé mne znají jako tu, co umí školit on-line. Ta, co rozumí e-learningu a často vypráví o zásadách distančního vzdělávání, které ho dělají tím čím je. Jedinou a zlatou cestou vzdělávání na dálku. Přesto své živé semináře v této době raději zruším, než…

Někteří mí kolegové přechází do on-line vysílání. Místo školení „tělo na tělo“ školí „obrazovku na obrazovku“. Rozumím a chápu. Je to jejich způsob řešení, jak nezůstat další půlrok bez příjmů. A i když je mi taky dost ouvej, rozhodla jsem se, že to neudělám. Že svá školení, která jsou zaměřená na soft skills, nebudu dělat v „hard“ podmínkách.

Živé semináře, které mají účastníky připravit na jednání se skutečnými lidmi, v důsledku koronavirových opatření s lítostí ruším. Samozřejmě po dohodě se svými zákazníky s tím, že až „to“ přejde, zase se uvidíme.

Nenabízím náhradní variantu celodenních akcí v on-line prostoru, protože když chcete jít v mezilidském kontaktu opravdu do hloubky, není žádná on-line aktivita dost skutečná.

Mí zákazníci jsou z velké části byznysem ošlehaní lidé. Za svou dlouholetou kariéru prošli desítkami, ne-li stovkami školení. Mají základy klíčových kompetencí tak hluboko zaryté, že další opakování nepotřebují.

Potřebují sdílet své zkušenosti se svými kolegy, potřebují řešit konkrétní případy, které mají právě teď na stole. Potřebují mluvit se sebou rovnými, hledat odpovědi na své aktuální otázky. Mne moc nepotřebují. Tedy… Nepotřebují to, abych si je na celý den svolala k počítači a přednášela.

Myslím, že si na živý workshop raději nějaký ten pátek počkají. A při tom čekání si třeba spustí některý z hotových on-line kurzů. Kurz si pustí kdy budou chtít, v rytmu, který jim vyhovuje a proklikají se do témat, která je zajímají. Protože to je ta největší výhoda e-learningu: učit se kdy chci, kde chci, tempem, které mi vyhovuje.

Nečichám člověčinu

E-learning mám ráda, to bych nenapsala 16 on-line kurzů! Ale považuji ho za skvělý doplněk, nebo taky výbornou předehru. Jeden z možných formátů, jak se dostat k informacím, které mne mohou „ochytřit“ v tématu, které mne zajímá.

Protože, když na svých dovednostech pracujeme, potřebujeme většinou více času a více různých podnětů, abychom se dostali na potřebnou úroveň. Zpravidla nestačí jeden celodenní kurz na živo za půl roku, ani série skvělých on-line přednášek. Ideální je dostupné formy vzájemně kombinovat, střídat a propojovat s vědomím společného cíle.  

V sebelepších virtuálních kurzech postrádám lidskou přítomnost. Chybí mi prostá člověčina. Úplně obyčejná blízkost člověka člověku. Ta, která spojuje, jiskří, dělá takovou tu zvláštní energii, která vznikne jen, když se k sobě přiblíží dvě lidské bytosti. Víte, o čem mluvím, že?

Energii, která vás může okouzlit i zaskočit. Energie, na kterou se nejde nikdy dost dobře připravit ve virtuální realitě (ani když absolvujete tisíc hodin on-line webinářů a zkouknete tři tisíce videí). Je to něco, co vznikne jen mezi živými lidmi v blízkém osobním kontaktu.

Není třeba se rovnou dotýkat, stačí jen tak být vedle sebe.

Prostě o schopnosti naslouchat, vést silné rozhovory s kolegy, spolupracovat, si můžete hodně přečíst a poslechnout, přesto si své čerstvě nabyté znalosti potřebujete vyzkoušet „nanečisto“. Potřebujete se dostat do situace, která co nejlépe odpovídá skutečnosti. Mimochodem to je didaktický princip názornosti, že ano, pane Komenský?

Proto to pravé distanční vzdělávání obsahuje prezenční/živé semináře, laboratorní cvičení, pevně stanovenou povinnou kontaktní část výuky, protože abyste si vytvořili některé typy dovedností, prostě potřebujete společnost skutečných lidí.

Neškolím, píšu

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Během jednoho zářijového týdne jsem přišla o všechny nasmlouvané zakázky půl roku dopředu. Většinou už v tuto dobu mluvíme se zákazníky o dalším roce, ale teď se o to ani nesnažíme. Jednak nevíme, co bude, ani kde budeme a co budeme dělat.

Jsem ale nezmar a taky dost tvrdohlavě trvám na tom, že jsem dobrá lektorka. Proto, když nemůžu školit, tak jsem se vrhla do psaní.  Píšu svůdné texty pro své zákazníky na jejich weby, ladíme a aktualizujeme mé on-line kurzy, které si samozřejmě můžete zakoupit.

A poskytuji konzultace pro učitele, kteří přechází na distanční výuku. Taková hot-line po skypu. 

Kupte si …

Třeba mé povídání s Jitkou Doležalovou o Hněvu a vzteku, kterého je teď kolem nás dost a dost.

 

Nebo si u mne objednejte napsání svěžích textů pro váš web, firemní časopis, nebo brožurku pro zákazníky.

Je to cesta, jak můžeme z nouze udělat něco víc než jen cnost. 

 

 

HOME OFFICE bez malin

Co teď zažíváme, není „home office“. Nemůžeme se divit, že nám nezabírají tipy, jak pracovat doma, které vycházejí z doby před koronavirem.

Už jste někdy jedli horké maliny bez vanilkové zmrzliny?
Nebo dokonce bez malin?

Tak takhle se cítím, když někdo označuje současnou práci z domova v době nařízené celostátní karantény za „home office“. Jako kdybych jedla horké maliny bez malin…

O home office něco vím, pracuji z domu už 13 let. To, co dnes zažíváme, NENÍ home office. Základní ingrediencí práce z domu je SVOBODA, o tu jsme v době karantény přišli.

HOME office je, když:

  1. pracujete doma, děti jsou ve škole, máte 100% KLID NA PRÁCI.
    Chodíte pracovat domů, abyste unikli hluku v kanceláři. Abyste dokončili něco, na co se potřebujete absolutně SOUSTŘEDIT, široko daleko není nikdo a nic, co by vám v tom zabránilo. Kromě vás a vaší (ne) chuti pracovat.
  2. vám NENÍ nařízen. Zvolíte si ho VĚDOMĚ A DOBROVOLNĚ.
    Je tam moment volby a svobodného rozhodnutí. Není tam nátlak ani příkaz. Rozhodnutí „pracovat doma“ vychází z vás osobně.
  3. si můžete udělat PAUZU, podle toho, jak vám jde práce od ruky.
    Ne, když potřebujete zadat dětem úkoly, nebo zamíchat rajskou v hrnci. Můžete pracovat v souladu se svým biorytmem a dostupnou energií (lidskou i nelidskou).
  4. když můžete pracovat a KAMKOLIV odejít v oblečení, které CHCETE, (neobratná narážka na roušku) a vrátit se k práci, když se ROZHODNETE.
    Můžete být třeba v pyžamu nebo „haute couture“ obleku. Sedět u stolu, na střeše, na záchodě, a nebo jít do oblíbené kavárny a zajistit si tak pravidelný přísun tekutin i inspirace.

Není to vždycky jen vanilková zmrzlina z té nejlepší smetany, ale sem tam spolknete dost kyselé nebo ještě nezralé maliny. I to zrníčko umí nepříjemně zaskočit. 

V každém případě to, co teď zažíváme, není „home office.“ Nemůžeme se divit, že nám NEZABÍRAJÍ tipy, jak pracovat doma, které vycházejí z doby před koronavirem. Jsme JINDE. Ještě nevím kde, ale jsme jinde.

Přišli jsme o SVOBODU a tato ztráta hlavní lidské potřeby
pořád běží někde na pozadí.

Ztratili jsme svobodu a máme STRACH, co bude dál.
Strach je emoce, která do práce patří jen tak akorát.
Když je ho moc, svazuje, ochromuje, snižuje schopnost koncentrace. Teď jsme dostali XXL porci.

Prostě si myslím, že místo rad, JAK PRACOVAT DOMA,
bychom měli dostat radu, jak se vyrovnat se ztrátou svobody
a co si počít s obavami.
To jsou ty maličké strachy uvnitř nás, nad kterými obvykle mávneme rukou.

Svoboda mi chybí, moc. Možná o to víc, že jsem si dobrovolně zvolila život na volné noze. Proto si stýskám slovy LERMONTOVA:

Svoboda v práci i v pohybu mi chybí tak moc, že když jsem si přečetla citát Benjamina Franklina, řekla jsem si,
že na tom asi něco bude…

Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává SVOBODY, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.

BENJAMIN FRANKLIN

POZDRAV ROUŠKU (moje prosba – Tvoje výzva)

Mám radost, lidi nosí roušky. Mám ale taky strach, přestali jsme se zdravit.

Byla jsem dnes ráno běhat, ale už včera večer jsem pozorovala, jak se změnilo naše chování na ulici. Dodržujeme vzdálenost, bezva. Ale všimli jste si, co děláme s očima? Klopíme je. Díváme se jinam…

Je fakt nutné, abychom se přestali zdravit?

Pozdrav přece není jen slovo. Je to signál, že tě vnímám, že jsem taky člověk jako ty. Že v tom nejsi sám… že já v tom nejsem sám.

Prosím, jen se dnes na chvíli zastavte,
a přemýšlejte se mnou:

Co můžeme udělat pro to, abychom ten
bezva pocit „být spolu“ posílili,
NE úplně ztratili?

???

Já Vás pozdravím,
nebo se Vám aspoň podívám do očí.
To je to nejmenší, co můžu udělat, abychom se vzájemně úplně neodcizili.

Co Vy?

M

Jak na STRACH

Můj on-line kurz o strachu pro vás – do odvolání vstup ZDARMA

Agentura, pro kterou píšu kurzy, zpřístupnila do odvolání ZDARMA 2 své on-line kurzy:

1) HOME OFFICE
(v tom prsty nemám, ale mohl by se vám hodit)

2) STRACH
(v tom prsty mám a mohl by vás rozesmát, protože já jsem se při nahrávání rozhovoru s mým hostem nasmála hodně)

Zde jsou dveře do kurzu.
https://www.rentel.cz/nemejte-strach-z-prace-z-domova/

Nemusíte klepat, stačí klikat.

Děkuji milé agentuře RENTEL a. s. za laskavost, kterou s radostí posílám dál.

Monika

LASKAVOST je (moje) cesta

P. S. Jen to, prosím, s tou laskavostí nepřehánějte, ať vydržíte co nejdéle. Protože ještě nevíme, kdy budeme v cíli. Raději každý den udělejte 1 laskavost (ať se děje co se děje), než dnes 5 dobrých skutků a pak už NIKDY nic.


ↆↆ
ↆↆↆ

Blýská se na lepší časy. Cítím to v kostech.
Jsme na dobré cestě, abychom se cítili líp a líp…

Dívám se kolem sebe a mám radost, že se v lidech probudilo hodně dobrého. A u někoho ne…taky pravda… ale kdo ví, nejsme s nimi celý den… Bůh ví, co dělají v noci 😉 

Všimli jste si, kolik je kolem nás „obyčejných“ lidí, kteří „v době temna“ jakoby rozkvetli, nadechli se a PÁCHAJÍ jednu laskavost za druhou?

Někdo šije roušky, někdo vyrábí desinfekci…
Někdo prostě jen jde a 3x denně setře v celém domě zábradlí a kliky u vchodových dveří. Jiný nakupuje rýži a kávu sousedům a další třeba „jen“ telefonuje svým známým, chvíli si s nimi povídá, aby se necítili tak sami.


ↆↆ
ↆↆↆ

NA VELIKOSTI V TOMTO PŘÍPADĚ
opravdu
NEZÁLEŽÍ.

Protože je dokázáno, že prokazování jakékoliv laskavosti s vysokou spolehlivostí způsobuje dočasné zvýšení… POHODY.

Říká to pan Martin Seligman, za kterého bych dala ruku do ohně. A taky to potvrdily výzkumy na lidech (tedy studentech), které zveřejnila obdivuhodná psycholožka jménem Sonya Lyubomirská.


ↆↆ
ↆↆↆ

Ještě konkrétní čísla, abyste měli přesnou představu, do kolika laskavostí a v jakém časovém rozmezí se můžete pustit, aby se projevil žádoucí účinek.

Už 5 náhodných dobrých skutků, které vykonáte v průběhu 1 týdne razantně zlepší vaše osobní pocity štěstí.

Super!

Máte před sebou asi ještě víc než 1 týden, kdy se můžete v prokazování LASKAVOSTI trénovat…

můžete si vlastními silami zvyšovat osobní pocit pohody…
a protože jsou EMOCE vysoce nakažlivé…

ↆↆↆ

stanete se ohniskem nákazy,
které budou všichni
vyhledávat.

🤣🤣🤣
🤣🤣
🤣

M

P. S:
Jen to, prosím, s tou laskavostí moc nepřehánějte, ať vydržíte co nejdéle. Protože ještě nevíme, kdy budeme v cíli. Tak raději každý, každičký den udělejte 1 laskavost (ať se děje co se děje), než dnes 5 a pak už nikdy nic.