PAST rozhodování

Přišel mi dnes e-mail a strefil se přímo do černého.

Možná to znáte…
Máte starosti. Nebo třeba jen jednu starost a ta si na pár (tý)dnů pronajala vaši hlavu. Nevíte, co dál. Přešlapujete na místě.

A najednou
jako BLESK z čistého nebe…někdo něco řekne, nebo Vám prostě přistane ve schránce email s titulkem:

„Kdy vydržet a kdy jít od toho“.

Být či nebýt?
Zůstat nebo jít? Zatnout zuby, nebo to prostě konečně říct?

Rozhodování bolí.
I když on spíš bolí STRACH z toho, co bude, když se rozhodnu „špatně“. Co když…?

Naštěstí
existuje několik užitečných tipů, které nám pomáhají se rozhodnout.

A naštěstí
existuje od včerejška článek Dalibora Špoka „Past rozhodování“, který je tak zajímavý, že jsem se ROZHODLA o něj s Vámi podělit.

Dalibor Špok nabízí 5 otázek, které nám mohou usnadnit obtížné rozhodování.

Tady jsou:

1. Jak moc mi to dá? Měli bychom se umět ptát nikoli jen na to, zda nechceme příliš moc, ale také zda nechceme příliš málo.

2. Budu moci v dané alternativě realizovat svou osobnost, své já, svou individualitu, své hodnoty? Můžu využívat ty části své duše, které využívat potřebuji, abych byl spokojený a prospěšný?

3. V jaké z nabízených možností mohu nejlépe dávat? – V jakémkoli smyslu toho slova: v práci, ve vztazích, v pomoci druhým. Tak, aby mi toto dávání nejlépe šlo, abych byl pro něj motivován, aby bylo v souladu s mými preferencemi, abych v něm viděl smysl a svůj nejlepší individuální přínos.

4. V jaké volbě budu zažívat větší radost?

5. Jak mohu jednotlivé volby prozkoumat a zjistit, jak se v nich budu cítit?

Můj favorit je otázka č. 4. Dojala mne svou jednoduchostí.
Ještě dnes ji vyzkouším

Když nad tím tak přemýšlím, posílám odkaz na celý článek, protože je v něm mnohem víc, než jsem si po prvním přečtení myslela…

Doteď mi v hlavě zní citát Josefa Mauredera: „Vol si v životě takové cesty, na kterých dokážeš být více milujícím člověkem.“

No to si prostě potřebujete přečíst celé
https://psychologie.cz/past-rozhodovani/#login

Monika

Stálý příjem nebo čistý vzduch?

Nedalo mi to a pátrala jsem dál ve světových zprávách o štěstí a to, co jsem se dočetla v loňské zprávě, mne jemně řečeno překvapilo.

V Číně se potvrdilo, že štěstí si za peníze nekoupíš. Lidé si prostě na vyšší příjem rychle zvyknou. Mají pak ještě vyšší touhy … a taky strach. To mne přiznám nenapadlo… Zajímavá myšlenka.

Tady je její stručné zdůvodnění:

„Lidé se totiž o to více bojí nové konkurence a neúspěchu a znervózňuje je, že jejich okolí bohatne také. To všechno vede naopak k pocitům úzkosti a nejistot.“

Hm, to zní logicky, že?

Co dělá lidem v Číně štěstí? Je to jistota stálého příjmu, rodinný život a pevné zdraví.
To si myslím máme hodně podobné.

Co mám ale rozhodně jinak je konstatování, že pro lidi z Číny nejsou politické a občanské svobody, nerovnost, nebo kvalita ovzduší až tak zásadní.

Konkrétně se v článku říká:

„Věci, na kterých lidem nejvíce záleží, jsou ty, které ovlivňují jejich každodenní život. Jsou to věci, o kterých si myslí, že je mají nebo že by je měli mít pod kontrolou,“ stojí ve zprávě.

„Když nemám žádnou práci, koho zajímá, jestli je čistý vzduch a voda?“, dodává zjednodušeně na vysvětlenou Fej.

Mám to jinak.

Už je to 10 let co jsem se dobrovolně rozhodla vzdát jistoty stálého příjmu. O to větší štěstí zažívám u každé nové zakázky, kterou získám a vymazlím si ji do posledního detailu. Jsem šťastná, že si můžu rozhodovat o tom, kdy/jak/s kým/ a na čem budu pracovat.

A hlavně…. jsem šťastná pokaždé, když cítím čerstvý vzduch
(v přírodě i politice).

Takže já mířím rozhodně na vzduch, co Vy?

Monika

P.S. Tady najdete článek, ze kterého jsem citovala
https://zpravy.aktualne.cz/…/r~db17b5ba106c11e782e80025906…/

A tady ještě pro zájemce posílám odkaz na letošní ŠŤASTNOU ZPRÁVU: http://worldhappiness.report/

PENÍZE nebo štěstí

Ta zpráva mi nedá spát.

Jak to, že severské státy bývají na předních místech v žebříčku nejšťastnějších států na světě? Co má Fin, Nor, nebo Dán jiného než Čech?

A tak pátrám a pátrám… Volím nejjednodušší cestu… Google Ano, Google, milí studenti. Přesně tak, jak jsme se o tom bavili včera na přednášce. Předtím, než jsem ale zbaběle zadala slovo do vyhledávače, se hluboce zamýšlím

Líbí se mi tento článek http://casopisargument.cz/…/svetova-zprava-o-stesti-co-ma-…/.

Píše se v něm, že štěstí lidí nezávisí na penězích, kariéře nebo slávě, ale na dobrých vztazích s blízkými lidmi.
Nic nového, že?

Co jsem ale nevěděla je, že od ročního příjmu 60 000 euro už spokojenost moc neroste. Zjistili to vědci z Princetonské univerzity…Hm, zajímavé, co říkáte? Dnešní kurz je 25,4 Kč.. to máme celkem …

A konečně narážím na zdůvodnění, proč lidé ze SEVERU jsou dlouhodobě nejšťastnější (myslím tím severské státy, ne Severní Moravu).

Důvodem je rozdělení bohatství uvnitř země. Konkrétně se v příspěvku píše:

„Zdá se, že pro spokojenost celých zemích, jak uvádí World Hapiness Report, je důležitější, jak rovnoměrně je celkové bohatství rozdělováno. Je to zásadní důvod, který pravidelně staví skandinávské země na přední místa výzkumů. Naopak země, které mají silný ekonomický růst, nemusejí být vždy na předních místech, jako třeba Čína.“

Co to znamená pro mne a pro mou práci?
To, jestli budete vydělávat 60 000 eur ročně, neovlivním. Ani Vaše zdraví, přestože ZDRAVÍ je nejvíc štěstítvorné.

Ale můžu ještě víc propracovat a posílit kurzy a školení na téma spolupráce a spokojený tým.

To můžu, jdu na to.

Monika

P.S. Co takhle při čtvrtku odpoledne udělat něco malého milého pro lepší vztahy s nebližšími? Milá SMS, dobrý zákusek po společném obědě (samozřejmě bezlepkový , nebo přijít domů o trochu dřív a vyzvat rodinu na krátkou procházku, když je tak krásně?

ČEŠI a štěstí

Jaro PROBUDILO mé psaní ze zimního spánku. Dostala jsem zase chuť se s Vámi čas od času PODĚLIT o něco zajímavého.

Třeba o ještě křupavou Světovou zprávu o ŠTĚSTÍ…

Potěšilo mne, že Češi v žebříčku nejšťastnějších zemí stoupají. Představte si, obsadili jsme 21. místo! Paráda. Ještě pár let a předběhneme třeba i Finsko, letošního vítěze.

Nedá mi a ze zprávy vypisuji důvody ke spokojenosti v práci.

Spokojení lidé uvádí:

•Součástí mé práce je různorodost a nutnost učit se nové věci.
•Mám kontrolu nad tím, jak si zorganizuji den.
•Mohu ovlivnit to, jakou rychlostí musím pracovat.
•Můj šéf je kompetentní a zkušený.
•Cítím podporu kolegů.
•Mám šanci na povýšení nebo postup do jiného oddělení.

Naopak nespokojení lidé říkají:

•Práce mi nedovoluje trávit dostatek času s rodinou.
•Nosím si práci domů a dělám si starosti, i když v práci zrovna nejsem.
•Práce mě fyzicky unaví natolik, že si nemohu užívat volného času.
•Moje práce obnáší zdravotní a bezpečností rizika.

Kde jsem se o zprávě dočetla?
https://www.lmc.eu/cs/svetova-zprava-stesti/

Na kterém místě v žebříčku se vidíte Vy?

Přeji Vám šťastný den v práci
Monika

Když se EMOCE stříhají

A je to!
Dnes padla opona a EMOCE na DLANI jdou do střižny.

EMOCE na DLANI jsou rozhovory, které vedu se svými kamarádkami. Každá je jiná, žádná z nich není psycholog. Jedna je diskrétní matematička, druhá HR guru a třetí hlava na peníze. Každá má s emocemi své vlastní zkušenosti.

A o to v tomto projektu šlo. Podívat se na emoce jako je radost, strach a zlost očima „normální“ ženy. Zjistit, jak své emoce prožívají a používají. Jak se jim s emocemi žije. Vyslechnout jejich názory a doporučení.

Práce mne extrémně bavila, ale byla to výzva.

Formát rozhovorů byl pro mne absolutně nový. Často jsem narazila, protože jsem jako lektorka zvyklá sypat tipy a řešení z rukávu. Mé EGO dostalo pořádně zabrat. Vlastně v prvních dílech dostalo slušně na frak.

Zeptat se, vyslechnout odpověď, navázat, zeptat se… Přitom držet nit. Těžká zkouška, díky za ni.

Ještě nevím, jak bude výsledný produkt vypadat, ale až bude připraven, dám Vám vědět, kde na vlastní uši uslyšíte, o čem jsem doteď jen psala.

Monika