USMĚVAVÁ

Připravuji pár změn. Některé jsou zásadní, všechny ale jdou přímo ze srdce a jsou přirozeným výsledkem toho, že dělám práci, která mi dává smysl. Naplňuje mne jako člověka a dělá mi RADOST.

Tak třeba…

Na jaře otevíráme krásný kurz EMOCE na dlani. Je krásný v mnoha ohledech. Třeba v tom, že ho můžete studovat z domu (on-line) a taky se můžeme konečně potkat osobně. Odehrává se v rytmu čtvero ročních období. Na jaře RADOST, v létě se pustíme do HNĚVU a VZTEKU, na podzim se budeme společně bát (díl STRACHU) a v zimě dáme průchod AGRESI.

Podrobnější informace zveřejním postupně.
Slibuji.

Ale hlavní důvod, proč jsem se zase po dlouhém čase rozhodla něco napsat, je drobný osobní projekt skvělé české koučky Ivety Clarke SMILING AT STRANGERS aneb Úsměv pro každého.

Na projekt jsem narazila během předvánočního úklidu svého webu. Vyhazuji témata, která už potřebují vyhodit a vypisuji nová. Hledala jsem inspiraci u člověka, kterého si vážím. Paní Clarke mám ráda, i když jsem s ní strávila cca 10 hodin (byla jsem na jejím semináři Síla zranitelnosti).  Je mi blízká jako člověk. A taky tím, že nemyslí jen na SEBE. Cítím, že máme podobná témata.

No však si přečtěte, co se mi stalo před pár dny.

Stála jsem v řadě před pokladnou a sledovala lidi kolem sebe. Asi si dokážete představit, co jsem viděla. Únava, stres, spěch. A tak jsem se podívala na paní pokladní a usmála se na ni. Pak ještě jednou, to už mně viděla… a úsměv mi oplatila. Super, hned se mi tady čeká líp. Vlastně je to fajn.

Najednou jsem si všimla paní za sebou. Nervózně se přehrabovala v nákupním košíku. Chudák zjistila, že nemá zvážené ovoce. Panika v jejích očích nešla přehlédnout. „To si fakt budu muset ještě jednou vystát tu šílenou frontu?! Ach jo a jít přes celý obchod až k zelenině.“ Otočila jsem se k ní a zase se usmála (to ale šlo samo, věřte mi). Ukázala jsem jí, že před pokladnou je váha. A vím to, protože jsem TAM už taky párkrát byla.

Paní pokladní to celé viděla (i přesto, že obsluhovala jiné zákazníky), a usmála se. Chápete ?!

Funguje to. Přidáte se?
Monika

VOLTE radost

Jela jsem se Sárou v autě. Vracely jsme se z výletu. Nohy ušlapané, tváře jako Marfuša, ale to první podzimní slunce…Nádhera.

Najednou se zezadu ozve: „Mami? Mami, koho budeš volit?“.

Dávám si na čas s odpovědí: „Koho budu volit? Já ještě nevím, Sárinko. Proč se ptáš?“ V tom okamžiku mi ale došlo odkud vítr vane.

Uvědomila jsem si, že stejně jako já sleduje autobus před námi. Byl zezadu polepený fotografiemi kandidáty jedné volební strany. Byly to opravdu velké fotky, takže bylo všem dobře vidět do tváře. I jména byla dost čitelná, takže je byla Sára schopná přečíst sama.

Pomalu hláskovala a já jsem si dál vychutnávala to neuvěřitelné slunce. Jedna zatáčka, druhá. Pohoda přede mnou, pohoda za mnou. A hlavně ve mně.

„Mami, víš, já bych to jméno (a teď přečetla jedno příjmení) dala tomu pánovi napravo. A to jeho bych dala tomu druhému pánovi…“. Pokračovala dál a já jsem začínala být zvědavá, co z toho tentokrát asi bude.

Nevydržela jsem to: „Proč, Sárinko?“.

„Protože to příjmení zní legračně a víc se hodí tomu pánovi, který se směje.“

Malá pauza, ale slyšela jsem, jak jí běhají myšlenky v hlavě.
Jako mravenci.
Opravdu. 

Rozvážně pokračovala: „Já bych volila toho veselého pána. Myslím si, že by všichni měli volit veselé lidi, aby tady bylo veselo.“

„Máš, pravdu, Sárinko. Tuhle myšlenku pošlu dál.“

No a jak slíbila, tak udělala.

Mějte se vesele,
Monika

PAST rozhodování

Přišel mi dnes e-mail a strefil se přímo do černého.

Možná to znáte…
Máte starosti. Nebo třeba jen jednu starost a ta si na pár (tý)dnů pronajala vaši hlavu. Nevíte, co dál. Přešlapujete na místě.

A najednou
jako BLESK z čistého nebe…někdo něco řekne, nebo Vám prostě přistane ve schránce email s titulkem:

„Kdy vydržet a kdy jít od toho“.

Být či nebýt?
Zůstat nebo jít? Zatnout zuby, nebo to prostě konečně říct?

Rozhodování bolí.
I když on spíš bolí STRACH z toho, co bude, když se rozhodnu „špatně“. Co když…?

Naštěstí
existuje několik užitečných tipů, které nám pomáhají se rozhodnout.

A naštěstí
existuje od včerejška článek Dalibora Špoka „Past rozhodování“, který je tak zajímavý, že jsem se ROZHODLA o něj s Vámi podělit.

Dalibor Špok nabízí 5 otázek, které nám mohou usnadnit obtížné rozhodování.

Tady jsou:

1. Jak moc mi to dá? Měli bychom se umět ptát nikoli jen na to, zda nechceme příliš moc, ale také zda nechceme příliš málo.

2. Budu moci v dané alternativě realizovat svou osobnost, své já, svou individualitu, své hodnoty? Můžu využívat ty části své duše, které využívat potřebuji, abych byl spokojený a prospěšný?

3. V jaké z nabízených možností mohu nejlépe dávat? – V jakémkoli smyslu toho slova: v práci, ve vztazích, v pomoci druhým. Tak, aby mi toto dávání nejlépe šlo, abych byl pro něj motivován, aby bylo v souladu s mými preferencemi, abych v něm viděl smysl a svůj nejlepší individuální přínos.

4. V jaké volbě budu zažívat větší radost?

5. Jak mohu jednotlivé volby prozkoumat a zjistit, jak se v nich budu cítit?

Můj favorit je otázka č. 4. Dojala mne svou jednoduchostí.
Ještě dnes ji vyzkouším

Když nad tím tak přemýšlím, posílám odkaz na celý článek, protože je v něm mnohem víc, než jsem si po prvním přečtení myslela…

Doteď mi v hlavě zní citát Josefa Mauredera: „Vol si v životě takové cesty, na kterých dokážeš být více milujícím člověkem.“

No to si prostě potřebujete přečíst celé
https://psychologie.cz/past-rozhodovani/#login

Monika

Stálý příjem nebo čistý vzduch?

Nedalo mi to a pátrala jsem dál ve světových zprávách o štěstí a to, co jsem se dočetla v loňské zprávě, mne jemně řečeno překvapilo.

V Číně se potvrdilo, že štěstí si za peníze nekoupíš. Lidé si prostě na vyšší příjem rychle zvyknou. Mají pak ještě vyšší touhy … a taky strach. To mne přiznám nenapadlo… Zajímavá myšlenka.

Tady je její stručné zdůvodnění:

„Lidé se totiž o to více bojí nové konkurence a neúspěchu a znervózňuje je, že jejich okolí bohatne také. To všechno vede naopak k pocitům úzkosti a nejistot.“

Hm, to zní logicky, že?

Co dělá lidem v Číně štěstí? Je to jistota stálého příjmu, rodinný život a pevné zdraví.
To si myslím máme hodně podobné.

Co mám ale rozhodně jinak je konstatování, že pro lidi z Číny nejsou politické a občanské svobody, nerovnost, nebo kvalita ovzduší až tak zásadní.

Konkrétně se v článku říká:

„Věci, na kterých lidem nejvíce záleží, jsou ty, které ovlivňují jejich každodenní život. Jsou to věci, o kterých si myslí, že je mají nebo že by je měli mít pod kontrolou,“ stojí ve zprávě.

„Když nemám žádnou práci, koho zajímá, jestli je čistý vzduch a voda?“, dodává zjednodušeně na vysvětlenou Fej.

Mám to jinak.

Už je to 10 let co jsem se dobrovolně rozhodla vzdát jistoty stálého příjmu. O to větší štěstí zažívám u každé nové zakázky, kterou získám a vymazlím si ji do posledního detailu. Jsem šťastná, že si můžu rozhodovat o tom, kdy/jak/s kým/ a na čem budu pracovat.

A hlavně…. jsem šťastná pokaždé, když cítím čerstvý vzduch
(v přírodě i politice).

Takže já mířím rozhodně na vzduch, co Vy?

Monika

P.S. Tady najdete článek, ze kterého jsem citovala
https://zpravy.aktualne.cz/…/r~db17b5ba106c11e782e80025906…/

A tady ještě pro zájemce posílám odkaz na letošní ŠŤASTNOU ZPRÁVU: http://worldhappiness.report/

PENÍZE nebo štěstí

Ta zpráva mi nedá spát.

Jak to, že severské státy bývají na předních místech v žebříčku nejšťastnějších států na světě? Co má Fin, Nor, nebo Dán jiného než Čech?

A tak pátrám a pátrám… Volím nejjednodušší cestu… Google Ano, Google, milí studenti. Přesně tak, jak jsme se o tom bavili včera na přednášce. Předtím, než jsem ale zbaběle zadala slovo do vyhledávače, se hluboce zamýšlím

Líbí se mi tento článek http://casopisargument.cz/…/svetova-zprava-o-stesti-co-ma-…/.

Píše se v něm, že štěstí lidí nezávisí na penězích, kariéře nebo slávě, ale na dobrých vztazích s blízkými lidmi.
Nic nového, že?

Co jsem ale nevěděla je, že od ročního příjmu 60 000 euro už spokojenost moc neroste. Zjistili to vědci z Princetonské univerzity…Hm, zajímavé, co říkáte? Dnešní kurz je 25,4 Kč.. to máme celkem …

A konečně narážím na zdůvodnění, proč lidé ze SEVERU jsou dlouhodobě nejšťastnější (myslím tím severské státy, ne Severní Moravu).

Důvodem je rozdělení bohatství uvnitř země. Konkrétně se v příspěvku píše:

„Zdá se, že pro spokojenost celých zemích, jak uvádí World Hapiness Report, je důležitější, jak rovnoměrně je celkové bohatství rozdělováno. Je to zásadní důvod, který pravidelně staví skandinávské země na přední místa výzkumů. Naopak země, které mají silný ekonomický růst, nemusejí být vždy na předních místech, jako třeba Čína.“

Co to znamená pro mne a pro mou práci?
To, jestli budete vydělávat 60 000 eur ročně, neovlivním. Ani Vaše zdraví, přestože ZDRAVÍ je nejvíc štěstítvorné.

Ale můžu ještě víc propracovat a posílit kurzy a školení na téma spolupráce a spokojený tým.

To můžu, jdu na to.

Monika

P.S. Co takhle při čtvrtku odpoledne udělat něco malého milého pro lepší vztahy s nebližšími? Milá SMS, dobrý zákusek po společném obědě (samozřejmě bezlepkový , nebo přijít domů o trochu dřív a vyzvat rodinu na krátkou procházku, když je tak krásně?