Představte si, že zítra k Vám domů přijde HOST.
Ráno se probudíte a on už tam bude. Bude s Vámi celý den. Bude s Vámi snídat, oblékat se. Půjde s Vámi do práce. Nehne se od Vás ani na krok. A bude si o všem dělat poznámky. O tom, co děláte, jak jednáte s lidmi ve svém okolí, jak pracujete. Jak trávíte čas po práci. Co děláte, než jdete spát.
Pak se na pár dnů vytratí a vrátí se s knihou. S knihou, do které napíše vše o tom, co viděl. Budete mít v rukách knížku svého života. Dobře, tak jen jednoho dne.
A teď otázka:
Dělali a udělali byste něco jinak než obvykle?
Já rozhodně ano!
To je teda divná představa, že?
Autorem je TODD HENRY. Říká, že je to užitečné cvičení, když se chceme rozhýbat k činu. Obdoba cvičení: „Co byste udělali, kdyby vás dnes čekal poslední den života?“ Tato otázka nás ale zbavuje odpovědnosti a závazkům vůči druhým.
Cvičení s imaginárním hostem se mi líbí víc.
Je o životě, který nemá zatím pevně určený konec. Je o našem běžném dni. O zašroubovaném víčku na zubní pastě, o zelenině místo čokolády, o vypnuté televizi a soustředěném naslouchání. Taky o prioritách, lásce a překračování měkké osobní zóny komfortu.
Každý den, nejen když přijde HOST.
Je to dřina ta práce na sobě, že?
Mějte se hezky,
Monika
