Category Archives: Time management v rytmu ZEN

Čekání na duši

Date
Posted by
Čekání na duši

Jeden starý příběh vypráví o mladém indiánovi, který si koupil auto a pozval na výlet svého starého strýce.
Ten po čtvrthodince jízdy procházkovým tempem poprosil synovce, aby zastavil.
Vystoupil a posadil se na kraj silnice. …
Synovec se ho zeptal: „Je ti nevolno, strýčku?“
„Ne,“ odpověděl indián, „čekám, až nás dožene moje duše.“

Krásný příběh, co myslíte?

Jsou dny, které bych potřebovala také prosedět na kraji silnice. Proto dnes vypínám počítač, aby mne má duše mohla dohnat.

Mějte se indiánsky,
Monika

P.S. Příběh jsem našla v knížce Time management jako duchovní úkol. Autoři: Friedrich Assländer a Anselm Grün.

Pohnu i slonem

Date
Posted by
Pohnu i slonem

22. prosince jsem dostala e-mail, který mi vyrazil dech. Prý dokážu pohnout i slonem. Hned jsem si to představila, znáte mně.

Opět se potvrdilo, že pochvala je nejvíc účinný motivační nástroj. Nejlépe, když je zcela konkrétní, upřímná a nejlépe veřejná (o to jsem se právě teď postarala).

Slova chvály mého milého zákazníka mne i v předvánočním čase vystřelila do extrémního pracovního nasazení. Až jsem se uklidnila, zatlačila jsem slzu. Slzu lítosti, protože už mne nebude potřebovat. A to je ta smutná část mé práce. Mým cílem je, aby mne zákazníci přestali potřebovat. Sbohem a šáteček. Tak proč ty slzy?

Abyste to dokázali pochopit, přikládám inkriminovaný e-mail:

Dobrý den, paní Ambrožová,
mnohokrát děkuji za Vaše služby. Myslím, že s Vašim přátelským a klidným přístupem dokážete pohnout i se slonem 🙂 Mám ze svého zaměstnance velkou radost, dokázal se díky Vám vyrovnat s nejméně příjemnou částí jeho povinností a práce ho určitě více baví.
Robert Randýsek – SARA HRANICE s.r.o.

P.S. Ve firmě SARA Hranice jsem nejprve zrealizovala celofiremní workshop s cílem vyladit náplně práce všech zaměstnanců, určit priority v jejich pracovních úkolech a vše sladit s očekáváním a požadavky vedení společnosti. Po školení jsem pracovala (individuálně a intenzivně) s jedním z jejich klíčových zaměstnanců na zlepšení schopnosti organizovat si práci (koučování).

Mezi prioritami

Date
Posted by
Mezi prioritami

Sobota ráno.

Vybíhám. Nechávám za sebou horu nevyžehleného prádla. Pocit, že MUSÍM upéct buchtu, než všichni vstanou. Běžím hlava nehlava. Má hlava. Ať se v ní všechny pocity důležitých věcí na sobotu ráno třeba zblázní.

První zatáčka.

Pořád se mi vtírá myšlenka na neupečenou buchtu. Zase válka PRIORIT. Tak dobře. Pryč černé myšlenky. Kšá. Zatočím s vámi. Stačí zase JEDNA dobře položená otázka: „Kolik pozitivní energie mi přinese těchto 54 minut parádního ranního běhu?“ Jak dlouho mi vydrží? Jak dlouho by mi vydržel dobrý pocit z dobře vyžehleného prádla? Hm? 5 minut?

Cítím vůni deště.

V noci pršelo. Je mi SKVĚLE. Tak skvěle, že už si do SVÉ hlavy nepustím ani stín provinilosti. Miluji podzim. Barvy, vůně, listí pod nohama. BLAHO. Soustředím se na dýchání. Jsem TADY a TEĎ. Otevírám do široka OČI a zvedám hlavu. Chce se mi smrkat. Přede mnou je kopec. Nahoře zastavím a vysmrkám se. Hlas v hlavě říká: „Nezastavuj se. Musíš běžet. Ztratíš tempo.“ A druhý hlas oponuje: „Když se vysmrkáš, trochu protáhneš svaly, budeš mít čistou hlavu a líp se TI poběží.“ „Nezastavuj. Lidi si řeknou, no jo, je tlustá. Šla běhat a nezvládá to. Nemá na to.“ „Nejsi tlustá. Jsi, jaká jsi. Vykašli se na to. Hele už se blížíš nahoru. Zastav a vysmrkej se.“

Smrkám.

Kdyby měly myšlenky nohy, řekla bych: „TRHNĚTE si.“ Ale jsou to moje myšlenky. Já jsem si je vytvořila. Já jsem jim dala SVŮJ hlas. Myšlenky tvoří pocity a POCITY ovlivňují naše jednání. Jednáme, jak jsme si to vymysleli. Takže KDO si má vlastně trhnout?

Já.

Škubu celým tělem ostošest. Pomáhá to. Vybavuje se mi jedna podobná technika na uvolnění vzteku. Až TO na vás přijde, začněte vyskakovat do vzduchu a u toho silně tleskejte do dlaní. Opakujte do úplného zadýchání. Mělo by to povolit. Nebo něco jiného: vezměte žvýkačku a USILOVNĚ A VIDITELNĚ žvýkejte. Zapojte všechny svaly v obličeji. Jak se cítíte? Zabralo to? A co třeba „ďábelský obličej“? To se dělá takto. Stoupnete si před zrcadlo. Uděláte co nejošklivější grimasu. Vydržíte. Povolíte a znovu. A znovu a znovu.

Až budu mít VZTEK, rozhodně to zkusím. Prý každý člověk zažívá během dne asi 7 záchvatů zlosti a vzteku. Možnost trénovat je tedy na obzoru. Raději zkusím všechny tři techniky NAJEDNOU. Pro jistotu. A budu se dívat CELOU dobu do zrcadla. Přísahám. Snad se rozzuřím někde poblíž.

Teď ale ne. Je mi PARÁDNĚ.
Vyběhaná. Osprchovaná. Stírám poslední voňavé kapky z těla. Zapínám žehličku a jdu na to.

Štěstí začíná po 26 minutách

Date
Posted by
Štěstí začíná po 26 minutách

Dnes jsem se rozhodla zjistit, kdy nastane zlom a začnu mít potěšení z něčeho, do čeho se mi předtím „zatraceně“ nechtělo.

Věděla jsem, že si potřebuji zaběhat. Věděla jsem, že je o 15°C víc, než mám při běhání ráda. Ale, když bych to odkládala, hrozí nárůst o dalších 15°C.

Z pyžama jsem šla rovnou do sportovního, abych se nemusela po školce vracet domů. Mám už na vlastní kůži vyzkoušeno, že bych si to mohla ještě rozmyslet.

A taky je to jedna z doporučených technik time managementu – neutápět se v tom, jak moc se mi nechce a prostě začít… např. pustit se do odpovídání na nepříjemný e-mail, zpracování daňového přiznání, obalování řízků … nemám ráda, když se mi lpí strouhanka na prsty.

Na telefonu jsem si zapnula ENDOMONDO (má oblíbená běhací aplikace) a vyběhla.

Bylo Hnusné Horoucí HORKO. Řekla jsem si, že je čas použít jinou techniku: zapomenout na hooodně vzdálený cíl a soustředit se na tady a teď. To mne zachránilo. Nutkání vrátit se domů bylo … no řekněme: intenzivní.

A pak to přišlo. Vlastě nutkání odešlo a přišel pocit spokojenosti. Z toho, že jsem vyběhla a vydržela, že ještě běžím a že mně to začíná bavit. Podívala jsem se na hodinky a bylo to právě 26 minut od okamžiku, kdy jsem spustila stopky.

A JEŠTĚ TRVÁ…
i když už připravuji podklady pro akreditaci, což zrovna není má oblíbená činnost.

Takže poučení pro mne:
→ technika obout a vyběhnout = funguje
→ technika soustředit se na TADY a TEĎ = funguje
→ potřebuji jen začít, vydržet 26 minut a je to!

23 zabijáků prokrastinace S.J. Scotta

Date
Posted by
23 zabijáků prokrastinace S.J. Scotta

Snažíte se zlepšit svůj styl práce? Už jste prošli školením na Time Management a netušíte, jak začít?

Osobně doporučuji soustředit se 1 měsíc na uskutečnění jedné jediné změny ve svém (pracovním / soukromém) životě. Chtít udělat více změn najednou se často nepodaří. A ještě bych přidala čtení podobně orientovaných knih, které Vás budou na cestě k cíli povzbuzovat. Jednu takovou jsem právě dočetla.

J. Scott popisuje ve své knížce 23 dobrých návyků, jak bojovat s odkládáním důležitých úkolů.

Začíná důrazem na jednoznačné pojmenování opravdu důležitých úkolů (Paretovo pravidlo 80/20). Líbí se mi, jak tento naprosto zásadní předpoklad povedeného time managementu zdůrazňuje a jak jednoduše popisuje, jak to udělat: napsat vše co denně dělám – zakroužkovat důležité – nedůležité předat nebo vyškrtnout – vykomunikovat s šéfem.

Nic co byste neznali z jiných příruček, že? Ale je to příjemné opakování. Navíc pan Scott dodává, že tento proces opakujeme pokaždé, když dostaneme nový úkol. Ten můžeme přijmout, ale vždy jej musíme nahradit za jeden starý (vyřídit, nebo předat).

Místo techniky ABCD (rozdělení úkolů podle priorit) pan Scott popisuje techniku MIT (Most Important Task). Spočívá v určení 3 nejdůležitějších úkolů na další den: určit – seřadit podle priorit – začít pracovat na 1 až do úplného splnění – pokračovat 2, 3 – pak ostatní. Tuto techniku mám ráda. Používám ji u sebe i klientů.

Knížku doporučuji.  Je to příjemné opakování těch nejdůležitějších pravidel. Navíc v ní najdete několik naprosto konkrétně popsaných technik, které skutečně fungují.

Já osobně vyzkouším techniku POMODORO: napsat úkoly podle důležitosti – nastavit čas na 25 minut – pracovat na prvním úkolu do zaznění signálu – 5 min přestávka – pracovat dalších 25 minut na stejném úkolu. Opakovat tak dlouho, až je úkol hotový. Po 4 POMODORO udělat delší pauzu 15-30minut…. Přidáte se?