Měla jsem štěstí, že jsem se mohla zastavit už pár dní před tím, než propuklo to pravé vánoční šílenství.
Jak jsem tak ležela a koukala z okna, najednou mi začala v hlavě vrtat otázka:
Co jsem se tento rok naučila?
Pořád někoho něco učím, ale co jsem se naučila já, Monika, pro sebe?
A protože jsem měla spoustu času k přemýšlení, napadlo mne i pár odpovědí. Tady jsou:
Naučila jsem se…
Že
některá rozhodnutí jsou sakramentsky těžká.
A bolí nejvíc předtím, než je vyslovíme. Jak už je to ale jednou venku, veškerá tíha se přemění ve veškerou úlevu. Lidé, kteří nás mají rádi, pochopí, i když nejdřív jen nevěřícně kroutí hlavou a říkají, že tomu nerozumí. A o to víc je máme rádi.
(o mém rozhodnutí skončit s předcvičováním po cca 20 letech)
Že
lidé potřebují (v práci) LIDI.
A když je tam nenajdou, stahují se do sebe, protože izolace se zdá být v tu chvíli bezpečnější. Za bezpečí platíme osamělostí. A když jsme osamělí, pokouší se o nás smutek, vztek a nedůvěra. Kam oko dohlédne, vidíme nebezpečí. Nebezpečí z odhalení, že jsme jen lidé. Že děláme chyby, máme srdce (většinou na dlani a někdy i v kalhotách) a potřebujeme být (s) někým. S někým jako my. Přemáhání a zakrývání naší lidské zranitelnosti nás stojí hodně sil. Uchází nám energie. Cítíme se vyčerpaní, emocionálně prochladlí… Potřebujeme zahřát. Potřebujeme cítit trochu lidského tepla.
(o mém rozhodnutí vrhnout se v roce 2019 plnou parou do seminářů „Člověčina v práci“ a Emoce na dlani)
Že
všechno zlé je k něčemu dobré.
Dokonce jsem si letos udělala takový malý osobní experiment. Pokaždé, když mi něco nevyšlo, napsala jsem si do kalendáře otázku: „K čemu to bylo dobré? V čem mi prospělo něco, co v tuto chvíli vnímám jako něco špatného?“. A když mi za pár dnů/týdnů vyskočila tato otázka v telefonu, odpověděla jsem si na ni. Přiznám se, že jsem se sama divila, kolik dobrého, může vzejít z něčeho na první pohled nepříjemného.
P.S. Mělo to ještě jedno velké plus, líp snáším, když se něco nedaří. Prostě mne to nezlomí a nepřestávám se hýbat.
(o mém rozhodnutí jít na malý zákrok do nemocnice těsně před vánocemi To je taky vzkaz pro ty, co mi drželi pěsti, jsem v pořádku, skoro vůbec to nebolelo a DÍKY)
A co jste se naučili tento rok PRO SEBE vy?
Monika