Často teď z různých stran slýchávám, že na trhu práce nejsou lidé.
Moc jsem nad tím nedumala a vzala to jako fakt. Prostě to tak je a basta fidli.
Dnes si tak ladím školení na zítra a najednou … bác…poklidnou přípravu rozbila otázka:
Když teda nejsou lidé, kam ti lidé zmizeli? Kde jsou? Kam šli? Kde jsou lidé, kteří by chtěli pracovat pro vás, vaši firmu. Kteří by měli potřebné znalosti, dovednosti. Rychle by nasáli vaši firemní kulturu a začali podávat výkony, které potřebujete?
Miluji jednoduchá řešení. A řešení, které mne napadlo je až směšně jednoduché. Patrně na to už někdo přišel. Ale nedá mi to, prostě to řeknu.
To řešení zní: ohlédněte se.
Ti lidé, které potřebujete, už u vás pracují. Možná potřebují jen trochu vyladit, povzbudit, oprášit, změnit pozici…
Prostě: přestaňte vkládat tolik úsilí do hledání nových zaměstnanců a pečujte o to, co už je doma. Neříkám, vykašlete se na nábor. To ne. Buďte otevřeni novým lidem, lákejte je a pátrejte po nich, ale až na druhém místě.
Na prvním místě věnujte svou energii, své nápady a čas lidem, které jste už získali. Rozmazlujte je, rozvíjejte, prohledejte jejich potenciál, motivaci, zkušenosti, nápady…
Nebo se taky může stát, že když se jim nebudete věnovat, ztratí chuť zůstat.
Bude jim chybět to, jak jste je lákali. Jak jste se zajímali o to, co umí, v čem jsou dobří. Jak jste jim naslouchali, věnovali jim svůj čas. Bude jim chybět váš zájem a péče, a začnou se ohlížet po někom, kdo jim toto vše bude ochoten dát. Třeba jen na chvíli. Jako ve vztahu…
Dává vám to smysl?
Mně ano.
Sice nejsou lidé na trhu práce, ale určitě nepracujete v liduprázdné firmě. Sem tam na někoho na chodbě narazíte, nebo sedíte u oběda sami?
Možná to zní krutě, ale říkám si, že jsme tuto zkušenost potřebovali jako sůl. Potřebovali jsme zažít, že když otevřeme bránu, už tam nestojí 50 dalších nedočkavých zájemců.
Otevíráme bránu a …nestojí tam nikdo.
Možná jsme potřebovali zažít i to, že zaměstnanci ví, že za branou nikdo není. Že jsou těžko nahraditelní. Že se nemusí pořád jen bát, že můžou kdykoliv přijít o práci. Kdo ví… Možná by dokonce místo myšlenek, že můžou práci mávnutím ruky ztratit, mohli začít přemýšlet o tom, co udělat, aby si ji udrželi. Nebo, a to už je vyšší liga … mohli by přemýšlet nad tím co udělat, aby jim šla práce ještě lépe od ruky. Fantazie? Hm, možná.
…
Čas od času, když se mi stane něco na první pohled jednoznačně nepříjemného, napíšu si do diáře otázku: „K čemu to bylo dobré?“. Nastavím si do telefonu upomínku třeba za 14 dní a pak se jen divím. Vždycky se najde něco, co jsem tou zkušeností získala. Vždycky, jen kdybyste mi to řekli na začátku, nevěřila bych vám ani slovo.
Tak to vidím já. Možná to vidíte podobně, a nebo taky ne.
Potřebovala jsem se o to své zadumání s někým podělit. A vzpomněla jsem si na vás.
Mějte se hezky,
Monika
P.S.:
Prosím, aby pracovníci personálních agentur a ti, jejichž denním i nočním chlebem je hledání nových zaměstnanců, nebrali mou výzvu: „Nehledat, ale pečovat.“ doslova. 🙂 Spíš bych je chtěla podpořit, aby ještě víc chodili do firem a říkali: „Nehledejte nové zaměstnance, my vám s tím rádi pomůžeme. A vy se můžete v klidu věnovat péči o ten svůj domácí poklad.“ …. Co vy na to?