Mám radost, lidi nosí roušky. Mám ale taky strach, přestali jsme se zdravit.
Byla jsem dnes ráno běhat, ale už včera večer jsem pozorovala, jak se změnilo naše chování na ulici. Dodržujeme vzdálenost, bezva. Ale všimli jste si, co děláme s očima? Klopíme je. Díváme se jinam…
Je fakt nutné, abychom se přestali zdravit?
Pozdrav přece není jen slovo. Je to signál, že tě vnímám, že jsem taky člověk jako ty. Že v tom nejsi sám… že já v tom nejsem sám.
Prosím, jen se dnes na chvíli zastavte,
a přemýšlejte se mnou:
Co můžeme udělat pro to, abychom ten
bezva pocit „být spolu“ posílili,
NE úplně ztratili?
???
Já Vás pozdravím,
nebo se Vám aspoň podívám do očí.
To je to nejmenší, co můžu udělat, abychom se vzájemně úplně neodcizili.
Co Vy?
M