Stálý příjem nebo čistý vzduch?

Nedalo mi to a pátrala jsem dál ve světových zprávách o štěstí a to, co jsem se dočetla v loňské zprávě, mne jemně řečeno překvapilo.

V Číně se potvrdilo, že štěstí si za peníze nekoupíš. Lidé si prostě na vyšší příjem rychle zvyknou. Mají pak ještě vyšší touhy … a taky strach. To mne přiznám nenapadlo… Zajímavá myšlenka.

Tady je její stručné zdůvodnění:

„Lidé se totiž o to více bojí nové konkurence a neúspěchu a znervózňuje je, že jejich okolí bohatne také. To všechno vede naopak k pocitům úzkosti a nejistot.“

Hm, to zní logicky, že?

Co dělá lidem v Číně štěstí? Je to jistota stálého příjmu, rodinný život a pevné zdraví.
To si myslím máme hodně podobné.

Co mám ale rozhodně jinak je konstatování, že pro lidi z Číny nejsou politické a občanské svobody, nerovnost, nebo kvalita ovzduší až tak zásadní.

Konkrétně se v článku říká:

„Věci, na kterých lidem nejvíce záleží, jsou ty, které ovlivňují jejich každodenní život. Jsou to věci, o kterých si myslí, že je mají nebo že by je měli mít pod kontrolou,“ stojí ve zprávě.

„Když nemám žádnou práci, koho zajímá, jestli je čistý vzduch a voda?“, dodává zjednodušeně na vysvětlenou Fej.

Mám to jinak.

Už je to 10 let co jsem se dobrovolně rozhodla vzdát jistoty stálého příjmu. O to větší štěstí zažívám u každé nové zakázky, kterou získám a vymazlím si ji do posledního detailu. Jsem šťastná, že si můžu rozhodovat o tom, kdy/jak/s kým/ a na čem budu pracovat.

A hlavně…. jsem šťastná pokaždé, když cítím čerstvý vzduch
(v přírodě i politice).

Takže já mířím rozhodně na vzduch, co Vy?

Monika

P.S. Tady najdete článek, ze kterého jsem citovala
https://zpravy.aktualne.cz/…/r~db17b5ba106c11e782e80025906…/

A tady ještě pro zájemce posílám odkaz na letošní ŠŤASTNOU ZPRÁVU: http://worldhappiness.report/

PENÍZE nebo štěstí

Ta zpráva mi nedá spát.

Jak to, že severské státy bývají na předních místech v žebříčku nejšťastnějších států na světě? Co má Fin, Nor, nebo Dán jiného než Čech?

A tak pátrám a pátrám… Volím nejjednodušší cestu… Google Ano, Google, milí studenti. Přesně tak, jak jsme se o tom bavili včera na přednášce. Předtím, než jsem ale zbaběle zadala slovo do vyhledávače, se hluboce zamýšlím

Líbí se mi tento článek http://casopisargument.cz/…/svetova-zprava-o-stesti-co-ma-…/.

Píše se v něm, že štěstí lidí nezávisí na penězích, kariéře nebo slávě, ale na dobrých vztazích s blízkými lidmi.
Nic nového, že?

Co jsem ale nevěděla je, že od ročního příjmu 60 000 euro už spokojenost moc neroste. Zjistili to vědci z Princetonské univerzity…Hm, zajímavé, co říkáte? Dnešní kurz je 25,4 Kč.. to máme celkem …

A konečně narážím na zdůvodnění, proč lidé ze SEVERU jsou dlouhodobě nejšťastnější (myslím tím severské státy, ne Severní Moravu).

Důvodem je rozdělení bohatství uvnitř země. Konkrétně se v příspěvku píše:

„Zdá se, že pro spokojenost celých zemích, jak uvádí World Hapiness Report, je důležitější, jak rovnoměrně je celkové bohatství rozdělováno. Je to zásadní důvod, který pravidelně staví skandinávské země na přední místa výzkumů. Naopak země, které mají silný ekonomický růst, nemusejí být vždy na předních místech, jako třeba Čína.“

Co to znamená pro mne a pro mou práci?
To, jestli budete vydělávat 60 000 eur ročně, neovlivním. Ani Vaše zdraví, přestože ZDRAVÍ je nejvíc štěstítvorné.

Ale můžu ještě víc propracovat a posílit kurzy a školení na téma spolupráce a spokojený tým.

To můžu, jdu na to.

Monika

P.S. Co takhle při čtvrtku odpoledne udělat něco malého milého pro lepší vztahy s nebližšími? Milá SMS, dobrý zákusek po společném obědě (samozřejmě bezlepkový , nebo přijít domů o trochu dřív a vyzvat rodinu na krátkou procházku, když je tak krásně?

ČEŠI a štěstí

Jaro PROBUDILO mé psaní ze zimního spánku. Dostala jsem zase chuť se s Vámi čas od času PODĚLIT o něco zajímavého.

Třeba o ještě křupavou Světovou zprávu o ŠTĚSTÍ…

Potěšilo mne, že Češi v žebříčku nejšťastnějších zemí stoupají. Představte si, obsadili jsme 21. místo! Paráda. Ještě pár let a předběhneme třeba i Finsko, letošního vítěze.

Nedá mi a ze zprávy vypisuji důvody ke spokojenosti v práci.

Spokojení lidé uvádí:

•Součástí mé práce je různorodost a nutnost učit se nové věci.
•Mám kontrolu nad tím, jak si zorganizuji den.
•Mohu ovlivnit to, jakou rychlostí musím pracovat.
•Můj šéf je kompetentní a zkušený.
•Cítím podporu kolegů.
•Mám šanci na povýšení nebo postup do jiného oddělení.

Naopak nespokojení lidé říkají:

•Práce mi nedovoluje trávit dostatek času s rodinou.
•Nosím si práci domů a dělám si starosti, i když v práci zrovna nejsem.
•Práce mě fyzicky unaví natolik, že si nemohu užívat volného času.
•Moje práce obnáší zdravotní a bezpečností rizika.

Kde jsem se o zprávě dočetla?
https://www.lmc.eu/cs/svetova-zprava-stesti/

Na kterém místě v žebříčku se vidíte Vy?

Přeji Vám šťastný den v práci
Monika

Když se EMOCE stříhají

A je to!
Dnes padla opona a EMOCE na DLANI jdou do střižny.

EMOCE na DLANI jsou rozhovory, které vedu se svými kamarádkami. Každá je jiná, žádná z nich není psycholog. Jedna je diskrétní matematička, druhá HR guru a třetí hlava na peníze. Každá má s emocemi své vlastní zkušenosti.

A o to v tomto projektu šlo. Podívat se na emoce jako je radost, strach a zlost očima „normální“ ženy. Zjistit, jak své emoce prožívají a používají. Jak se jim s emocemi žije. Vyslechnout jejich názory a doporučení.

Práce mne extrémně bavila, ale byla to výzva.

Formát rozhovorů byl pro mne absolutně nový. Často jsem narazila, protože jsem jako lektorka zvyklá sypat tipy a řešení z rukávu. Mé EGO dostalo pořádně zabrat. Vlastně v prvních dílech dostalo slušně na frak.

Zeptat se, vyslechnout odpověď, navázat, zeptat se… Přitom držet nit. Těžká zkouška, díky za ni.

Ještě nevím, jak bude výsledný produkt vypadat, ale až bude připraven, dám Vám vědět, kde na vlastní uši uslyšíte, o čem jsem doteď jen psala.

Monika

KŘESLO do firem

Odmalička jsem měla velmi kladný vztah k čalouněným křeslům. Má láska ke křeslům vzrostla, když jsem začala číst PŘÍBĚH na obalu knížky „Nikdy není pozdě na spokojený tým.“

Ve zkratce Vám ho napíšu, abyste věděli, proč si už třetí den myslím,
že do každé firmy patří alespoň jedno křeslo.

ZAČALO to takto.

Na jednom gymnáziu v jedné zemi nepanovaly dobré vztahy mezi učiteli. Tedy ne tak úplně. Mezi těmi, co spolu chodili pravidelně na cigaretu to bylo v pohodě. Ale ostatní se drželi pravidla, že si nikdo nesmí stěžovat na náročnost práce. A tak si chodili stežovat za zástupcem ředitele.

Chudák zástupce.

Naštěstí mu osud nadělil DOBROU MANŽELKU. To má tak někdo štěstí, že? Svěřil se jí a ta mu poradila, co už dřív zafungovalo u nich doma.

Bylo to KŘESLO SOUCITU.

Do křesla soucitu si šel člověk sednout, když byl vysílený a potřeboval, aby ho ostatní politovali. Pokud se do křesla někdo posadil, ostatní měli za úkol ho utěšovat.

Zástupce ředitele šel na půdu a snesl křeslo do sborovny. Přehodil přes ně měkkou deku a učitelům vysvětlil, že se jedná o „křeslo soucitu“. Když se do něj někdo posadí, ostatní mu projeví účast například tím, že se ho budou vyptávat, jak se mu daří, nabídnou mu čaj nebo kávu, namasírují mu krk a podobně.

Návrh byl s radostí PŘIJAT.

Netrvalo dlouho a křeslo se stalo natolik oblíbeným, že na něm v nejrušnějších dnech seděli i tři lidé najednou…

Tak co Vy na to?