Tag Archives: emoce

TICHÉ štěstí

Date
Posted by
TICHÉ štěstí

Chtěla jsem Vám napsat o tichém štěstí. Najednou mi (samozřejmě v tom nejlepším) zamrzl počítač a příspěvek v tichosti šťastně zmizel v hlubokých vodách internetu… ani stopa po něm nezůstala…

Nevadí, třeba měl být kratší a údernější.
Jdu na to!

Mihaly Csikszentmihalyi, americký psycholog (kdyby to snad z jeho jména nebylo poznat) se rozhodl zkoumat pocity promarněných životů a nesmyslnosti existence, aby zjistil, KDY jsou lidé šťastní.

Šel na to důkladně. A zašel až tak daleko, že se ptal: „Co je v pozadí toho, že je ten či onen člověk šťastný?“. Přišel na to.

Říká tomu TICHÉ ŠTĚSTÍ, neboli FLOW.

Když to máte, možná navenek vypadáte jako že jste duchem nepřítomni. Úkol, na kterém pracujete Vás naprosto pohltil. Zajal vás. Nevnímáte své okolí, ani čas. Jen se pekelně soustředíte na to, co děláte. Až skončíte, cítíte se jako člověk, který NĚCO ZVLÁDL. Překonal sám sebe. A už se vás ujmou konejšivé pocity blaha a štěstí.

Hurá.

Vypadá to snadno, ale není jednoduché dostat se do FLOW.

Na začátku je to, že si ze své svobodné vůle stanovíte, čeho chcete dosáhnout např. naučím se obtížnou pasáž na harmoniku, nebo zvládnu obtížný cvik během tréninku, vytvaruji tu nejkrásnější růžičku z marcipánu…

FLOW je zadarmo.

To, co děláte, je zadarmo. Děláte to prostě jen pro ten pocit tichého štěstí, který přijde, až skončíte. Na konci není zisk ani sláva, ale může to také přijít. Tak se tomu nebraňte .

FLOW vlévá do Vašich žil štěstí po troškách.
A to je důvod, proč jsem napsala tento příspěvek.

Pro tu trošku štěstí,
Monika

NIKDY není POZDĚ

Date
Posted by
NIKDY není POZDĚ

Představte si, že jednoho dne kolem Vás profrčí obří motorka. Řidič je oblečený do kůže. Vousy mu trčí a zpod helmy mu vylézají dlouhé vlasy. Vepředu na motorce je velký štít z plexiskla a na něm ohromný nápis: “ NIKDY není POZDĚ na ŠŤASTNÉ dětství.“

Pak už stačí opravdu málo a když jste čistě náhodou finský psychoterapeut BEN FURMAN, napíšete knihu, která se dostane mezi 100 mistrovských děl psychoterapie, překládají ji do mnoha jazyků a stane se bestsellerem.

Motorkář je skutečný a Ben Furman také. Po zážitku s motorkářem vytvořil malý dotazník a ptal se lidí na tři otázky: „Co Vám osobně pomohlo zvládnout obtížné dětské zážitky?“, „Co jste se naučili ze svého těžkého dětství?“, „Jak jste později v životě získali zážitky, které Vám v dětství chyběly?“.

Dostal 300 dopisů, o kterých říká, že mu otevřely oči. Už předtím dokázal teoreticky vysvětlit, nakolik se může i složité dětství ukázat v pozdějším životě jako cenné. Po přečtení dopisů získal konkrétní důkazy.

Jsem na ně zvědavá a taky jsem zvědavá, co se dozvím o štěstí, protože to je téma, které mne teď zajímá.

Šťastný den,
Monika

14 000 důvodů ke štěstí

Date
Posted by
14 000 důvodů ke štěstí

Dostala se mi do ruky knížka BARBARY ANN KIPFEROVÉ. Právě včas.

Je to velmi originální knížka, ve které nenajdete jen jeden příběh. Najdete jich tam dokonce víc než 14 000. Autorka si 50 let velmi pečlivě zapisovala drobnosti,
které ji dělají ŠŤASTNOU.

Zapisovala si předměty, místa, myšlenky, slova a obrazy, které do našich životů přinášejí potěšení a radost… po troškách, po douškách.

Často jsou to právě maličkosti, které nám drží hlavu nad vodou, když ty tam jsou dny zalité sluncem a na nebi není přes mraky vidět slunce…

Maličkosti jako: králičí stopy ve sněhu, roztomilá kýchnutí, velký biceps, cereální hostina, těhotná zlatá rybka, tleskání do rytmu, být omylem považován za celebritu, suchý sklep, větrná farma….

Knížka je nenásilná inspirace, jak vnímat radosti všedního dne. Než jsem ji otevřela, bylo mi ouvej. Když jsem jí začala listovat, přicházela úleva, pak radost a nakonec neodolatelná chuť začít si psát vlastní seznam.

Co by tam asi bylo?

Vůně Sáry v pyžamu po ránu (vlastně kdykoliv). Vidět ji, jak se protahuje. Plyšová deka na křesle. Zvuk kávovaru v setmělé kuchyni. Vůně podzimního rána, která pronikla do pokoje otevřeným oknem. Vzpomínka na pohlazení ještě plešaté hlavičky malého Františka. Oblíbený hrnek. Chuť čerstvě pomleté kávy. Vůně sfouknuté zápalky. Jazyk, který projíždí po dobře vyčištěných zubech… Vzrušující kombinace trpkého tvarohu a broskvového džemu…

A to jsem ještě v pyžamu?!
Kdoví, co by na seznam přibylo, až bych přišla do práce.

Jaký by byl Váš seznam drobností,
které vám přinášejí ŠTĚSTÍ?

Monika

O strachu NAHLAS

Date
Posted by
O strachu NAHLAS

A víte, co se stane, když nahlas řeknete, že máte strach, že něco nezvládnete odevzdat včas?

Někdo Vám zavolá a řekne: „Četl jsem Váš status na FB. Moc mi na našem projektu záleží. Zas až tak moc to nespěchá. Chci, abyste na něj měla dost času a tak se dohodněme na nějakém novém termínu.“

Přiznání ke strachu je přiznání ke zranitelnosti. Chce to odvahu a odvahu taky chce
na zranitelnost REAGOVAT, s citem.

Iveta Clark na svém semináři Síla zranitelnosti mluvila o tom, jak důležitou roli hraje ten křehký okamžik, kdy se někomu svěříte se svými pocity, se svým příběhem.

Prostě máte srdce na dlani.

A teď nastává ta chvíle, kdy druhá strana reaguje. My potřebujeme jen vyslechnout…Potřebujeme prostě jen to, aby druhý člověk s námi byl v našich obavách, v našem smutku, v naší zranitelnosti.

Ale může se stát, že:
1) v jeho očích (možná i slovech) cítíme zklamání
2) se zhrozí a nevěřícně se ptá: „Proboha, jak se ti to mohlo stát? Vždyť už to děláš roky..“
3) začne nás litovat: „Ty chudinko. To je mi Tě líto. Taková chyba.“
4) cítí, jak moc se stydíme a začne nás uklidňovat
5) mávne rukou a řekne:“ To přeháníš. Ono to tak strašné nebude. Prosím Tě, Ty naděláš.“
6) přejde hned k sobě: „Hm, to nic není. Představ si, to mně se stalo…

Taky jsem takto někdy zareagovala v dobré víře, že druhému člověku pomůžu. Není to tak.

Jsou okamžiky, kdy naše ROZHOVORY
potřebují víc TICHA
a tak nějak
jen BÝT.

Pomůžeme nejlépe tím, že V SOBĚ zkusíme najít pocit, který zažívá druhý člověk. Když najdeme svou osobní zkušenost se stejným pocitem, jsme připraveni porozumět tomu, jak se druhý člověk cítí
a umíme se s ním propojit.

Protože SPOJENÍ je to, o co nám jde.

Potřebujeme zažívat pocit,
že JSEM SAMA SEBOU
(dělám chyby, jsem nedokonalá)
a přesto

nejsem SAMA.

Křehká

Date
Posted by
Křehká

Byla ještě tma. Je ještě tma. Všechno kolem mne spí. Vycházím po špičkách z ložnice, potichu si vařím kafe, beru do ruky deku a své poznámky ze včerejšího semináře.

Dělám si TEĎ dobře…
… a včera jsem si udělala taky DOBŘE.

Myslím, že jsem dokonce udělala jednu z NEJ věcí za posledních pár měsíců pro sebe, svou rodinu i své klienty.
Ale hlavně pro sebe.

Sebrala jsem ODVAHU a jela se s dalšími dvaceti lidmi bavit o tom,

jaké to je
BÝT zranitelný,
zranitelná.

Vnímám zranitelnost jako odvahu přiznat (si), že jsem křehká, když jsem naplno svá.

Takové to, že jsem ČLOVĚK, ne stroj na dokonalou mámu, dceru, kolegyni…

Když si přiznám, že jsem zranitelná, říkám, že mám myšlenky a city, místa, na kterých mi obzvlášť záleží, protože ke mně patří jako slunce ke dni a loď na moře…

City a myšlenky, které se možná nelíbí lidem v mém okolí, ale jsem to já.

V tom okamžiku cítím příval síly, kterou mi dává právě ta má úplnost. Najednou jsem pravdivá a tu „pravdu“ dýchám, mluvím …žiji.

A to všechno i přesto, že nejsem dokonalá. Nejsem dokonalá dcera, máma, manželka, kamarádka, lektorka, cvičitelka, občanka…

Když si přiznám svou zranitelnost, už v tom okamžiku se cítím, že sama za sebe…JSEM DOST.

Svou zranitelnost nerozdáváme na počkání. Jak včera řekla Iveta Clark:

Zranitelnost je koření, které dávám na vztahy, které chci, aby byly silné.

Zranitelnost je odvaha se otevřít. ODVAHA jít se svým srdcem ven mezi lidi. Ukázat, vyslovit to, že jsem zranitelná.

Všechny tyto myšlenky jsem potřebovala slyšet právě teď.
A potřebovala jsem slyšet i to, že pocity „NEJSEM DOST… a měl by ses za to stydět!“ se začnou vytvářet v dětství.

Můžeme tomu zabránit tím, že přestaneme své děti porovnávat s jinými dětmi, budeme jim naslouchat, podporovat to, aby byly samy sebou a dělaly to, co jim dává smysl…A nemusíme tak mluvit jen se svými dětmi.

Iveta Clarke nám nabídla deset takových ukazatelů života v PLNOSTI (já si říkám v ÚPLNOSTI) a řekla,
a teď jděte a jednu z těch věcí začnete hned dělat.

Jdu na to.
Přidejte se

Monika