Ráno jsem s údivem zjistila, že je 15. září.
Vždyť VČERA byl ještě srpen? Něco jsem zaspala?
Už asi vím, jak se cítila Šípková Růženka. Byla zmatená a možná ještě trochu unavená, i když spala svých 100 let. Protože tak se cítím právě teď já. Vůbec nechápu, jak se to stalo. Matně si vybavuji procházku arboretem v Bílé Lhotě 26. 8. a pak najednou BUM a prázdno.
Mlha přede mnou,
mlha za mnou.
Poslední srpnový týden mi utekl z hlavy.
Dovolená, hlídání několika dětí (jejichž počet se v průběhu dne i týdne měnil), hledání založeného seznamu s pomůckami do školy, noční psaní nového on-line kurzu s termínem odevzdání 31. 8., nalezení seznamu s pomůckami , nákup školních pomůcek, vymýšlení nového loga, domlouvání pracovních schůzek, přemýšlení nad kroužky (jestli vůbec, kolik a co), co jen budu dělat na svačinku?
Z letní mlhy, která by se dala krájet, vystupuje první silná vzpomínka,
jak se 4. září vedeme se Sárou poprvé do školy.
Slzy dojetí. Ranní objetí.
Trochu mlha, ale už ztrácí na síle.
Tento rok jsem si slíbila vědomý život.
Slíbila jsem si, že v mém životě budou převažovat chvíle, kdy budu při plném vědomí.
Na rovinu přiznávám, že jsou okamžiky, kdy vědomí ztrácím. Jako ten poslední srpnový týden.
O to krásnější jsou ale návraty. Návraty k věcem, lidem, činnostem, které jsou pro mne osobně velmi důležité. Vážím s každého okamžiku, kdy jsem s nimi naplno A že jsou to okamžiky s velkým O.
Sára má své „zaměstnání“.
Je důležitá a krásná, když jde ráno s obrovskou aktovkou po chodníku a s grácií mazáka přikládá čip ke vstupním dveřím školy.
Pokaždé se mi uleví o trochu víc. Ono totiž ta moje MLHA na konci prázdnin byla způsobená i strachem. Strachem z toho, jestli budu umět té svojí malé školačce dát přesně to, co ode mne bude potřebovat, ABY BYLA V POHODĚ. Možná mi rozumíte. Možná jste to cítili taky.
Věděla jsem, že chci, aby pro Sáru byla škola příjemnou součástí jejího života. Žádný závod, rozčilování nad úkoly, stres a extrémní tlak na výkon od pondělí do pátku. Nevěděla jsem ale, JAK na to.
Proto jsem napsala své kamarádce, které si vážím právě proto, jak vychovává své děti. A pokorně ji poprosila o radu.
Napsala mi, že si teď s odstupem času myslí, že je dobré dívat se hlavně na POTŘEBY a schopnosti dítěte, aby bylo v klidu, pohodě. Netlačit na certifikáty, ale soustředit se na to, aby z něj vyrostla silná, sebejistá a empatická osobnost.
U prvního dítěte byla prý někdy náročná až moc, ale postupem času ubírala plyn. Dneska, když vidí, že je její dcera unavená, tak ji prostě nechá doma.
Nejvíc mi pomohly její poslední tři věty: „Myslím, že když dítě cítí jistotu v rodičích, tak pak nemá potřebu je podvádět a chodit za školu a taky cítí, že je pro rodiče důležitější než samé jedničky. Hlavně pohoda doma, rozhled, dobré jídlo a nálada, žádná křeč. Holky se vždycky učily dobře, ale nikdy nebyly premiantky a přesto jsou skvělé hlavně všestranné, samostatné, životaschopné.“
A toto je můj cíl, Sárinko.
Takže jdu nakoupit něco dobrého k jídlu, nový pléd a nějakou voňavou svíčku A dáme se do P O H O D Y. Za chvíli nám začíná víkend.
Kdybyste hledali inspiraci, jak vytvořit tu pravou domácí pohodu, mám pro Vás zase jeden báječný tip.
Má jméno HYGGE
Je o tom, jak si naplno vychutnávat pocit domova, bezpečí, vnitřního klidu a blaženosti.
Přeji všem blažený víkend,
Monika