Mapa místo kruhu

Doktor Jan Souman z Plancova institutu biologické kybernetiky, studoval, co se s námi děje, když nemáme žádnou MAPU ani kompas. Prostě nic, podle čeho bychom se mohli zorientovat. Podle čeho bychom zjistili, kde jsme a kudy jít, abychom se dostali tam, kam potřebujeme. Konkrétně studoval, co se stane s lidmi ztracenými v lese, nebo klopýtajícími na Sahaře.

A víte co zjistil?

Podle všeho chodíme v kruzích. Ať se sebevíc snažíme dostat ven z lesa (z pouště), skončíme pokaždé tam, odkud jsme vyšli. Instinkt nestačí.

Proto potřebujeme mapu.
Znát cíl a vidět, kde právě jsme.

Myslím, že mapu potřebuje i naše DUŠE.

Proto je tak důležité říct si, kdo jsem a jak(ý)á chci být. Když vedle sebe postavíme to, kým chceme být, a to, kým jsme, najednou jasněji uvidíme, jakými cestami se můžeme vydat. Je to jako když firma položí vedle sebe své vize a poslání. Najednou se vykrystalizují vhodné strategie.

Můžeme jít pěšky, vzít si auto, zvolit autobus, nebo nastoupit do vlaku. Můžeme si vybrat nejkratší, nebo nejrychlejší trasu. Trasu bez placených úseků, anebo pofrčíme po dálnici. Můžeme si dokonce vybrat, kdy odjedeme, nebo kdy nejpozději potřebujeme být v cíli.

To všechno můžeme, když máme v ruce svou mapu.

Od té doby, co ji mám, se mi žije lehčeji.
Ale i tak potřebuji často aktualizovat 😉

Hezký víkend,
Monika

P.S.
Výsledky výzkumu jsem našla v knížce KOPNI DO TÉ BEDNY (autor Seth Godin). Ještě o ní uslyšíte.

Pojďte si zdřímnout do Googlu

Jen si to představte, v Googlu mají speciální DŘÍMACÍ KOUTEK pro své zaměstnance. Vypadá asi jako kajuta v bílé kosmické lodi. Tak akorát prostorná, abyste si mohli pohodlně lehnout.

Když si do něj lehnete, můžete si dát na uši sluchátka a částečně zatáhnout kryt nad sebou. Nádhera.

Po třiceti minutách slastného odpočinku se poduška pod Vámi mírně zachvěje. Je to signál, že čas odpočinku vypršel a hurá do práce.

Pak pracujete jedna báseň. Nevěříte?

Když jsem si tuto informaci přečetla v knížce „Esencialismus. Zaměřte se na to podstatné.“ dostala jsem chuť jít si na chvíli lehnout. Asi jste čekali, že napíšu, chuť jít pracovat do Googlu. Ne, děkuji. Já jsem spokojená tak, jak to je 😉

Greg McKeown, autor výše zmíněné knížky, píše, že spánek je teď v Americe nový statusový symbol úspěšných manažerů. Takže už žádné ponocování v kanceláři. Jen vyspaný, zrelaxovaný manažer (člověk) může dobře vést svůj tým. Jeho mozek pracuje na plné obrátky a jeho kapacita řešit problémy je nevídaná.

Nemusíte být v Americe a nemusíte být ani manažer, abyste zjistili, že když ponocujete, je druhý den v práci poněkud… náročnější. Charles A. Czeisler, profesor spánkového lékařství, přirovnává nedostatek spánku k přemíře alkoholu. Jak trefné, že?

Prostě, když pracujete celou noc, nebo spíte jen 4 hodiny denně, má to stejný efekt jako 0,1% alkoholu v krvi. Proto některé firmy dovolují svým zaměstnancům přijít druhý den později do práce, když museli předchozí den pracovat déle.

Osobně podobným aktivitám fandím. Líbí se mi, že se některé firmy dívají na své zaměstnance jako na lidi, kteří se potřebují i vyspat.

Mimochodem, na dřímací koutek existuje pořadník. Prostě se do něj napíšete na dobu, kdy si chcete odpočinout. McKeown tam byl a do pořadníku se podíval. Očekával, že bude praskat ve švech, ale omyl. V ten den tam byl napsaný jen jeden člověk.

Může to znamenat cokoliv, ale taky možná i to, že lidi tuto nabídku nezneužívají.

Ke knížce se ještě párkrát vrátím.
Máte se na co těšit.

Sladké sny,
Monika Ambrožová

Čekání na duši

Jeden starý příběh vypráví o mladém indiánovi, který si koupil auto a pozval na výlet svého starého strýce.
Ten po čtvrthodince jízdy procházkovým tempem poprosil synovce, aby zastavil.
Vystoupil a posadil se na kraj silnice.
Synovec se ho zeptal: „Je ti nevolno, strýčku?“
„Ne,“ odpověděl indián, „čekám, až nás dožene moje duše.“

Krásný příběh, co myslíte?

Jsou dny, které bych potřebovala také prosedět na kraji silnice. Proto dnes vypínám počítač, aby mne má duše mohla dohnat.

Mějte se indiánsky,
Monika

P.S. Příběh jsem našla v knížce Time management jako duchovní úkol. Autoři: Friedrich Assländer a Anselm Grün.

INSPIRACE pro (váš) rozjezd

Dočetla jsem knížku MYSLETE jako STEVE JOBS,
autor Daniel Smith.

Nedoporučuji číst před usnutím. Knížka doslova vře myšlenkami, které vám nedají spát. Téměř každá věta způsobí explozi nových nápadů např. jak zlepšit svou firemní strategii, způsob péče o zákazníky, ozvláštnit nabídku produktů a služeb.

Dostanete neodolatelnou chuť OKAMŽITĚ vstát a nové nápady vyzkoušet. Alespoň na chvíli přestanete přemýšlet v tradičních měřítkách, protože kdyby takto uvažoval Steve Jobs, nikdy by se svým bílým APPLE neporazil Bila Gatese.

Bill Gates je mi povahově bližší, ale na panu Jobsovi mne jednoznačně přitahuje jeho odvaha dělat věci jinak. Líbí se mi jeho posedlost perfekcionismem, dynamika
a vášeň pro práci. 

Líbí se mi, jak vyhledával ty nejlepší z nejlepších do svého vývojového týmu. Líbí se mi, že byl schopen zahodit tisíc obstojných nápadů pro jeden skvělý. Líbí se mi hlavně, že o netradiční nápady stál a nebál se je mít a vyslovit.

Jeho profesionální cesta je lemována mimořádnými technickými lahůdkami a okouzlujícími filmovými pohádkami (Toy Story, Hledá se Nemo, Up, Wall-E). Hlavně ta poslední se malé Sáře moc líbila.

Pokud máte pocit, že vaše firma přešlapuje na místě, běžte do knihkupectví a čtěte. Zítra už poběžíte.

Hezké čtení,
Monika Ambrožová, lektorka

Pojďme vymýšlet zítřek, místo abychom se soužili tím, co se stalo včera.

Vaše práce naplní velkou část vašeho života. Jediný způsob, jak být opravdu spokojený, je dělat to, o čem myslíte, že je skvělá práce. A jediný způsob, jak dělat skvělou práci, je mít ji rád.