Jak velký je váš lalok nářků?

Nad pravým okem ve výši spánku má každý z nás svůj „lalok nářků“. Je to místo, kde si mozek ukládá všechny negativní myšlenky. Ty, které si vytváříme i ty, které přicházejí samy. Pozitivní myšlenky míří do levého čelního laloku. Podle velikosti laloků můžeme odhalit, jestli jsme spíš optimisté nebo pesimisté.

Přes den naším mozkem proběhne 50 až 60 tisíc myšlenek. A protože jsme po svých předcích zdědili tzv. katastrofický mozek, většina z nich je negativních. Naši předkové jej potřebovali pro přežití. Včas rozpoznat nebezpečí a uniknout. PROTO máme víc negativních myšlenek než pozitivních.

Proč říkám POZOR:

Myšlenky fungují jako přímý příkaz pro mozek. Černé myšlenky = černý výsledek. Znáte sebenaplňující se proroctví…

Pierre Franckh říká: „Pokud chceš vědět, jaké příkazy jsi svému mozku až do dnešního dne dával, jednoduše se podívej, v jakém světě nyní žiješ. Je výsledkem tvých dosavadních myšlenek.“

Osobně si nejsem jistá tou stoprocentní přímou úměrou, ale něco na tom asi bude.

Negativní postoj minimálně:

1) brzdí naši odvahu riskovat, zkusit udělat něco jiného, jinak, jinde s někým jiným
2) zvyšuje naši podezíravost… co kdyby…
3) omezuje schopnost vidět souvislosti. Jsme jako auto v noci. Vidíme jen tam, kam dosáhnou naše světla.

Co s tím?

Negativní myšlenky vznikají samy od sebe. Ty pozitivní si můžeme VYTVOŘIT.

Tak hurá na to!

Příjemně horký den,
Monika

Kniha: Já jsem OK, ty jsi OK

já jsem okNadčasová kniha dr. Thomase Harrise o transakční analýze. Získat ji, je už zase možné (vyšla v roce 2018, nakladatel Omega).

Nabízí detailní plán mysli, přesný a srozumitelný slovníček, kterému porozumí opravdu každý. Pomůže pochopit obtížné situace, do kterých jste se dostali a nabídne praktické rady, jak je v budoucnu úspěšně řešit.

Podle T. Harrise jsou v každém z nás tři stavy (RODIČ, DÍTĚ, DOSPĚLÝ), které ovlivňují způsob, jak jednáme v konkrétních situacích. Vznikají nahráváním skutečných zážitků, které jsme zaznamenali do mozku. Nejvýznamnější z nich se staly do našeho pátého roku. Jednotlivé záznamy nikdy nemůžeme smazat, ale můžeme se rozhodnout, že je vypneme.

RODIČ je jedinečnou sbírkou nahrávek, v nichž hrají klíčovou roli naši rodiče. Jejich osobní příklady, výroky pravidla, zákony a domněnky, které jsme u nich viděli a slyšeli. Mnoho z rodičovských dat spadá do kategorie „jak se co dělá“ (jak se vysmrkat, jak si ustlat, jak přejít přes cestu). Jsou to velmi užitečná data, pomocí kterých se dítě učí. Člověk, jehož prvotní instrukce byly příliš intenzivní, však může mít s přehodnocováním starých způsobů jednání v budoucnu značné potíže.

DÍTĚ nahrává naše reakce na to, co vidíme, slyšíme, cítíme a chápeme. Je to vzácné skladiště kladných dat jako je tvořivost, zvědavost, první objevy. Bezstarostné dítě je takové, které zjistí, že většina RODIČE je spolehlivá…říkali mi pravdu, můžu se na to spolehnout.

DOSPĚLÝ je naší osobní myšlenkovou představou o životě. Kontroluje staré informace, třídí je pro další použití. Rodí se v nás přibližně kolem desátého měsíce, kdy zjišťujeme, že můžeme pohybovat s předměty a pohybovat se.

Autor: Thomas. A. Harris
Praha: Pragma, 1997, s. 311. ISBN 80-7205-508-9.