14 000 důvodů ke štěstí

Dostala se mi do ruky knížka BARBARY ANN KIPFEROVÉ. Právě včas.

Je to velmi originální knížka, ve které nenajdete jen jeden příběh. Najdete jich tam dokonce víc než 14 000. Autorka si 50 let velmi pečlivě zapisovala drobnosti,
které ji dělají ŠŤASTNOU.

Zapisovala si předměty, místa, myšlenky, slova a obrazy, které do našich životů přinášejí potěšení a radost… po troškách, po douškách.

Často jsou to právě maličkosti, které nám drží hlavu nad vodou, když ty tam jsou dny zalité sluncem a na nebi není přes mraky vidět slunce…

Maličkosti jako: králičí stopy ve sněhu, roztomilá kýchnutí, velký biceps, cereální hostina, těhotná zlatá rybka, tleskání do rytmu, být omylem považován za celebritu, suchý sklep, větrná farma….

Knížka je nenásilná inspirace, jak vnímat radosti všedního dne. Než jsem ji otevřela, bylo mi ouvej. Když jsem jí začala listovat, přicházela úleva, pak radost a nakonec neodolatelná chuť začít si psát vlastní seznam.

Co by tam asi bylo?

Vůně Sáry v pyžamu po ránu (vlastně kdykoliv). Vidět ji, jak se protahuje. Plyšová deka na křesle. Zvuk kávovaru v setmělé kuchyni. Vůně podzimního rána, která pronikla do pokoje otevřeným oknem. Vzpomínka na pohlazení ještě plešaté hlavičky malého Františka. Oblíbený hrnek. Chuť čerstvě pomleté kávy. Vůně sfouknuté zápalky. Jazyk, který projíždí po dobře vyčištěných zubech… Vzrušující kombinace trpkého tvarohu a broskvového džemu…

A to jsem ještě v pyžamu?!
Kdoví, co by na seznam přibylo, až bych přišla do práce.

Jaký by byl Váš seznam drobností,
které vám přinášejí ŠTĚSTÍ?

Monika

O štěstí

Stála oblečená u dveří a mluvila o překot, až jsem se bála, jestli se vůbec nadechuje. Byla jako malý barevný ohňostroj. Slova z ní tryskala, dopadala všude kolem a kutálela se po celém bytě.

„Maminko, já se tak těším.“

Kdybyste tam v tu chvíli byli se mnou, určitě byste mi dali zapravdu, že to opravdu nešlo přehlédnout.

Moje malá Sára byla ztělesněnou reklamou na štěstí. Velká aktovka na zádech. Obrovské boty na nohách. V ruce dětský kufřík napěchovaný maličkostmi, které dohromady tvořili masku malé čarodějnice.

Ve škole byl ten den strašidelný karneval.
Ale až po vyučování.

No, nevím, nevím, paní učitelky, jestli do té doby Sárinka vydrží.
Snad mi nepraskne.

„Maminko, a víš… Prvňáci se můžou převlíknout ve třídě a pak jdou v maskách po celé chodbě až do tělocvičny. Já se tak těším.“ V této větě se už určitě ani jednou nenadechla.

Došlo mi, že asi není až tak důležitý karneval, jako cesta v maskách tou předlouhou školní chodbou mezi pavilony.

Teď už jsem se neudržela a začala jsem se smát.

Potřebovala jsem ji k sobě přimáčknout.
Udělala jsem to.

A byla jsem šťastná.

Říká se, že emoce jsou nakažlivé.
A já mám obrovské štěstí, že mám doma malý obnovitelný zdroj štěstí.

Přeji i Vám šťastný víkend,
Monika

P. S. Večer přišla domů naprosto vyčerpaná. Sotva vyšla schody. Padla zmožená na sedačku. Asi po pěti minutách se odtamtud ozvalo: „Mami, já se tak těším, až budu mít narozeniny.“ Hurááá.

Jak si způsobit RADOST/štěstí v práci?

Už je to tak. Jeden projekt za mnou a ve druhém už lítám. Tentokrát to bude o emocích v práci.

Strach, hněv, vztek, bezmoc, zlost, co nám říkají a jak s nimi žít a pracovat,
to školím běžně,
ale tentokrát jsem si sama na sebe ušila bič jako HROM.

Připravím minikurz o radosti a štěstí.
Otázka zní:

Jak si
způsobit štěstí
v práci?

To je sousto, co říkáte?

Myšlenka dala myšlenku a scénář je skoro na světě. Chybí mi jen něco…no ještě nevím co.

Sedám k internetu a objednávám dostupné knížky o radosti a štěstí. Otevírám útlou knížku mého oblíbeného českého psychologa J. Křivohlavého. To je vždy sázka na jistotu.

Už na začátku jsem se zastavila u jednoho citátu a potřebuji se s Vámi o něj podělit.

Monika