Tag Archives: zranitelnost

O strachu NAHLAS

Date
Posted by
O strachu NAHLAS

A víte, co se stane, když nahlas řeknete, že máte strach, že něco nezvládnete odevzdat včas?

Někdo Vám zavolá a řekne: „Četl jsem Váš status na FB. Moc mi na našem projektu záleží. Zas až tak moc to nespěchá. Chci, abyste na něj měla dost času a tak se dohodněme na nějakém novém termínu.“

Přiznání ke strachu je přiznání ke zranitelnosti. Chce to odvahu a odvahu taky chce
na zranitelnost REAGOVAT, s citem.

Iveta Clark na svém semináři Síla zranitelnosti mluvila o tom, jak důležitou roli hraje ten křehký okamžik, kdy se někomu svěříte se svými pocity, se svým příběhem.

Prostě máte srdce na dlani.

A teď nastává ta chvíle, kdy druhá strana reaguje. My potřebujeme jen vyslechnout…Potřebujeme prostě jen to, aby druhý člověk s námi byl v našich obavách, v našem smutku, v naší zranitelnosti.

Ale může se stát, že:
1) v jeho očích (možná i slovech) cítíme zklamání
2) se zhrozí a nevěřícně se ptá: „Proboha, jak se ti to mohlo stát? Vždyť už to děláš roky..“
3) začne nás litovat: „Ty chudinko. To je mi Tě líto. Taková chyba.“
4) cítí, jak moc se stydíme a začne nás uklidňovat
5) mávne rukou a řekne:“ To přeháníš. Ono to tak strašné nebude. Prosím Tě, Ty naděláš.“
6) přejde hned k sobě: „Hm, to nic není. Představ si, to mně se stalo…

Taky jsem takto někdy zareagovala v dobré víře, že druhému člověku pomůžu. Není to tak.

Jsou okamžiky, kdy naše ROZHOVORY
potřebují víc TICHA
a tak nějak
jen BÝT.

Pomůžeme nejlépe tím, že V SOBĚ zkusíme najít pocit, který zažívá druhý člověk. Když najdeme svou osobní zkušenost se stejným pocitem, jsme připraveni porozumět tomu, jak se druhý člověk cítí
a umíme se s ním propojit.

Protože SPOJENÍ je to, o co nám jde.

Potřebujeme zažívat pocit,
že JSEM SAMA SEBOU
(dělám chyby, jsem nedokonalá)
a přesto

nejsem SAMA.

Křehká

Date
Posted by
Křehká

Byla ještě tma. Je ještě tma. Všechno kolem mne spí. Vycházím po špičkách z ložnice, potichu si vařím kafe, beru do ruky deku a své poznámky ze včerejšího semináře.

Dělám si TEĎ dobře…
… a včera jsem si udělala taky DOBŘE.

Myslím, že jsem dokonce udělala jednu z NEJ věcí za posledních pár měsíců pro sebe, svou rodinu i své klienty.
Ale hlavně pro sebe.

Sebrala jsem ODVAHU a jela se s dalšími dvaceti lidmi bavit o tom,

jaké to je
BÝT zranitelný,
zranitelná.

Vnímám zranitelnost jako odvahu přiznat (si), že jsem křehká, když jsem naplno svá.

Takové to, že jsem ČLOVĚK, ne stroj na dokonalou mámu, dceru, kolegyni…

Když si přiznám, že jsem zranitelná, říkám, že mám myšlenky a city, místa, na kterých mi obzvlášť záleží, protože ke mně patří jako slunce ke dni a loď na moře…

City a myšlenky, které se možná nelíbí lidem v mém okolí, ale jsem to já.

V tom okamžiku cítím příval síly, kterou mi dává právě ta má úplnost. Najednou jsem pravdivá a tu „pravdu“ dýchám, mluvím …žiji.

A to všechno i přesto, že nejsem dokonalá. Nejsem dokonalá dcera, máma, manželka, kamarádka, lektorka, cvičitelka, občanka…

Když si přiznám svou zranitelnost, už v tom okamžiku se cítím, že sama za sebe…JSEM DOST.

Svou zranitelnost nerozdáváme na počkání. Jak včera řekla Iveta Clark:

Zranitelnost je koření, které dávám na vztahy, které chci, aby byly silné.

Zranitelnost je odvaha se otevřít. ODVAHA jít se svým srdcem ven mezi lidi. Ukázat, vyslovit to, že jsem zranitelná.

Všechny tyto myšlenky jsem potřebovala slyšet právě teď.
A potřebovala jsem slyšet i to, že pocity „NEJSEM DOST… a měl by ses za to stydět!“ se začnou vytvářet v dětství.

Můžeme tomu zabránit tím, že přestaneme své děti porovnávat s jinými dětmi, budeme jim naslouchat, podporovat to, aby byly samy sebou a dělaly to, co jim dává smysl…A nemusíme tak mluvit jen se svými dětmi.

Iveta Clarke nám nabídla deset takových ukazatelů života v PLNOSTI (já si říkám v ÚPLNOSTI) a řekla,
a teď jděte a jednu z těch věcí začnete hned dělat.

Jdu na to.
Přidejte se

Monika

Pocit být DOMA

Date
Posted by
Pocit být DOMA

Ráno jsem s údivem zjistila, že je 15. září.
Vždyť VČERA byl ještě srpen? Něco jsem zaspala?

Už asi vím, jak se cítila Šípková Růženka. Byla zmatená a možná ještě trochu unavená, i když spala svých 100 let. Protože tak se cítím právě teď já. Vůbec nechápu, jak se to stalo. Matně si vybavuji procházku arboretem v Bílé Lhotě 26. 8. a pak najednou BUM a prázdno.

Mlha přede mnou,
mlha za mnou.

Poslední srpnový týden mi utekl z hlavy.

Dovolená, hlídání několika dětí (jejichž počet se v průběhu dne i týdne měnil), hledání založeného seznamu s pomůckami do školy, noční psaní nového on-line kurzu s termínem odevzdání 31. 8., nalezení seznamu s pomůckami , nákup školních pomůcek, vymýšlení nového loga, domlouvání pracovních schůzek, přemýšlení nad kroužky (jestli vůbec, kolik a co), co jen budu dělat na svačinku?

Z letní mlhy, která by se dala krájet, vystupuje první silná vzpomínka,
jak se 4. září vedeme se Sárou poprvé do školy.
Slzy dojetí. Ranní objetí.

Trochu mlha, ale už ztrácí na síle.

Tento rok jsem si slíbila vědomý život.
Slíbila jsem si, že v mém životě budou převažovat chvíle, kdy budu při plném vědomí.

Na rovinu přiznávám, že jsou okamžiky, kdy vědomí ztrácím. Jako ten poslední srpnový týden.

O to krásnější jsou ale návraty. Návraty k věcem, lidem, činnostem, které jsou pro mne osobně velmi důležité. Vážím s každého okamžiku, kdy jsem s nimi naplno A že jsou to okamžiky s velkým O.

Sára má své „zaměstnání“.
Je důležitá a krásná, když jde ráno s obrovskou aktovkou po chodníku a s grácií mazáka přikládá čip ke vstupním dveřím školy.

Pokaždé se mi uleví o trochu víc. Ono totiž ta moje MLHA na konci prázdnin byla způsobená i strachem. Strachem z toho, jestli budu umět té svojí malé školačce dát přesně to, co ode mne bude potřebovat, ABY BYLA V POHODĚ. Možná mi rozumíte. Možná jste to cítili taky.

Věděla jsem, že chci, aby pro Sáru byla škola příjemnou součástí jejího života. Žádný závod, rozčilování nad úkoly, stres a extrémní tlak na výkon od pondělí do pátku. Nevěděla jsem ale, JAK na to.

Proto jsem napsala své kamarádce, které si vážím právě proto, jak vychovává své děti. A pokorně ji poprosila o radu.

Napsala mi, že si teď s odstupem času myslí, že je dobré dívat se hlavně na POTŘEBY a schopnosti dítěte, aby bylo v klidu, pohodě. Netlačit na certifikáty, ale soustředit se na to, aby z něj vyrostla silná, sebejistá a empatická osobnost.
U prvního dítěte byla prý někdy náročná až moc, ale postupem času ubírala plyn. Dneska, když vidí, že je její dcera unavená, tak ji prostě nechá doma.

Nejvíc mi pomohly její poslední tři věty: „Myslím, že když dítě cítí jistotu v rodičích, tak pak nemá potřebu je podvádět a chodit za školu a taky cítí, že je pro rodiče důležitější než samé jedničky. Hlavně pohoda doma, rozhled, dobré jídlo a nálada, žádná křeč. Holky se vždycky učily dobře, ale nikdy nebyly premiantky a přesto jsou skvělé hlavně všestranné, samostatné, životaschopné.“

A toto je můj cíl, Sárinko.
Takže jdu nakoupit něco dobrého k jídlu, nový pléd a nějakou voňavou svíčku A dáme se do P O H O D Y. Za chvíli nám začíná víkend.

Kdybyste hledali inspiraci, jak vytvořit tu pravou domácí pohodu, mám pro Vás zase jeden báječný tip.
Má jméno HYGGE

Je o tom, jak si naplno vychutnávat pocit domova, bezpečí, vnitřního klidu a blaženosti.

Přeji všem blažený víkend,
Monika