Time management mne paradoxně učí se ZASTAVIT.
Záměrně píšu …učí, protože ještě neumím pravidelně a cíleně odpočívat. Pořád i po těch letech kurzů a školení je to pro mne věc, kterou si musím připomínat. Někdy zapomenu a tělo se samo přihlásí. Jako právě teď.
Nemám TO ještě zvnitřněné a toužebně pošilhávám po jogínech a lidech, o kterých si myslím, že to umí. Těším se na okamžik, bod zlomu, kdy se pravidelná zastavení „sama se sebou“ stanou normální součástí mého dne.
Přitom by to nemělo být nic složitého.
Prostě si sednout. Nadechovat a vydechovat. Když se nadechujeme, vracíme se k sobě. Když vydechujeme, uvolňujeme veškeré napětí. Stačí pár vteřin, jak říká mistr zenového budhismu Thich Nhat Hanh (nechtějte po mně, abych jeho jméno vyslovila). Pár vteřin a jsme zpátky DOMA, protože domov máme uvnitř sebe.
Domov máme uvnitř sebe a uvědomělým nadechováním a vydechováním si v sobě uklízíme.
Krásná myšlenka, co říkáte? Knížka Umění sdílet je takovými brilantními myšlenkami protkaná.
Mně se líbí, že když se naučíme zastavit, spojíme se sami se sebou. Zastavíme stav ztracenosti, stav, kdy nejsme sami sebou. Stav, kdy se plácáme mezi prioritami.
Priorita je věc, které potřebujeme dát přednost před ostatními. Smyslem priorit je ulehčit nám život. Když máme jasno v tom, co je pro nás důležité, umíme se rychle rozhodovat. Umíme s taktem a důsledností ochránit své hranice. Jsme si jistí v kramflecích. Oddělujeme plevel od zrn.
Když mluvím s lidmi na školení, občas se ukáže, že mají kopec priorit. Někdy dokonce hory. Nekonečné hory.
Možná by jim právě pomohlo: zastavit se, vysypat všechny priority na jednu hromadu a začít třídit.
Co Vy na to?
Takže nádech, výdech a hezkou sobotu,
Monika
P.S. Knížku Umění sdílet si přečtěte. Čte se jedna báseň. Ani si neuvědomujete, že čtete. Prostě jen pijete čaj a ona Vám klouže do krku.